Publicistka, socioložka a psychoterapeutka HELENA KLÍMOVÁ se narodila roku 1937 v Praze. Část dětství prožila v sirotčinci (oba rodiče byli za války deportováni nacisty), v r. 1960 dostudovala na Filozofické fakultě UK českou literaturu, poté pracovala jako redaktorka Literárních novin a Listů. Po r. 1970 se začala zabývat psychoterapií, které se věnuje (s výjimkou několika let po podpisu Charty 77) dodnes. Po listopadu spoluzaložila Nadaci Tolerance, od roku 1994 působí v pražském Psychoterapeutickém středisku Břehová. Do povědomí veřejnosti vstoupila v 60. letech díky knize Nechte maličkých přijíti aneb civilizace versus děti? (1966). Jejím současným hlavním zájmem je „vznik nepřátelství a míru“ ve skupině (knižně Jak člověk tvoří a maří svět, 1997). H. Klímová je vdaná, s manželem Ivanem má syna a dceru.
Jste psychoterapeutka. Co to vlastně děláte?
Psychoterapeut poskytuje terapii, tedy léčí. Věnuji se psychoterapii obecně, jednotlivcům, dvojicím i skupinám. V té obecné se zabývám terapií poskytovanou v rámci projektu, který se jmenuje „Rodiny po holocaustu“. Přicházejí k nám lidé, kteří prožili koncentrační tábory, jejich děti, případně i třetí generace, která bývá také traumatem holocaustu zasažena.
Jaké mají problémy?
Ten, kdo prošel koncentračním táborem nebo se skrýval, bývá často postižen nemocemi, které jsou následkem traumat: posttraumatickou stresovou poruchou, přetrvávajícími změnami…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu