Zuřivost v ulicích

Mnoho lidí pobouřila agresivita skinheadů, kteří během oslav hokejového vítězství napadli několik lidí. Zaměří-li se však kritika jen na jedno extremistické hnutí, i když velmi nebezpečné, může zastřít nevychovanost velké části veřejnosti a rostoucí agresivitu ostatních skupin adolescentů. Jiní obdivovatelé vítězného týmu nutili ve stejnou dobu, kdy skinové hájili národní barvy na Národní třídě, na jiných místech Prahy poskakovat kolemjdoucí, rozbíjeli lahve na Václavském náměstí nebo zastavovali dopravu na magistrále. Anarchisté se zase prali na 1. máje a bez alkoholu, rozbitých oken a rvaček se neobešla ani předposlední Street Party.Nadšení nad vítězstvím v hokeji nebo protesty ekologických radikálů jsou jistě srozumitelnější než výtržnosti neonacistů, přesto není prozíravé dělat mezi nimi zásadnější rozdíl. Páteří demokratického státu je totiž právní systém, který vylučuje dvojí míru. Skutečnost, že se přesto z rozličných důvodů uplatňuje, jen potvrzuje potřebu důsledného dodržování stejných pravidel pro každého i v případech, kdy existují „polehčující okolnosti“ nebo jde jenom o přestupek.Proč by měl být vandalismus jedné skupiny mladistvých méně nebezpečný? Jestliže někdo může jednat nepřiměřeně ve jménu svých ideálů, je přirozené, že podobné výhody bude brzy žádat i někdo jiný. Stačí jen najít vhodný důvod. Drobné porušení zákona, projde-li bez sankce nebo naopak s podporou okolí, bývá často prvním krokem k vážnějším deliktům a výzvou pro ostatní. Výtržnictví a…