Zatím jen ideál

Po bitvě je každý generálem. To platilo, platí a bude platit do skonání světa. Po válce dnešního typu, která se nevede „až do hořkého konce“ a po níž nevlaje prapor nad Reichstagem, si zase každý nárokuje vítězství. Právě to se ukázalo minulý týden, hlavně poté, co ve středu večer podepsaly vojenské delegace NATO a Jugoslávie dohodu o stažení srbských jednotek z Kosova a jejich okamžitém nahrazení silami KFOR. Nálety tedy vedly k úspěchu. Válka skončila a všichni chytají svou příležitost, aby se prezentovali jako vítězové. Nikdo ale neví, jak bude vypadat a fungovat kosovský mír. S návratem uprchlíků totiž Evropa - a nejen ona - nemá zkušenosti.

Po válce je každý vítězem

Že se vůči Jugoslávcům považuje za vítěze Slobodan Miloševič, nikoho soudného nepřekvapí. Žádný diktátor by nepřiznal před svým národem porážku, neboť by přestal být diktátorem. Podobně jako před osmi lety hovořil Saddám Husajn o vítězné „Matce všech bitev“, i teď si Miloševič pochvaluje vítězství míru nad násilím: „Nedali jsme Kosovo… Zachovali jsme svrchovanost a územní celistvost Jugoslávie.“ Oba mají svým způsobem pravdu. Saddám je stále v neohrožené pozici hlavy silného státu, který vítězná aliance nechtěla destabilizovat. A nic zatím nenasvědčuje tomu, že by něco reálně ohrozilo moc Slobodana Miloševiče, vždyť vítězné NATO opravdu ohlídá setrvání Kosova v Jugoslávii.Za vítěze, respektive za ty, kdo k vítězství nějakým zásadním způsobem přispěli, se považují i jednotliví…