Paní Berta Červeňáková z Ostravy nechce, aby její dcera Nikol chodila do zvláštní školy. Myslí si totiž, že se tam Nikol ocitla hlavně proto, že je Romka. A paní Červeňáková se hodlá za právo své dcery na vzdělání brát až u Ústavního soudu. Spolu s dalšími osmi rodiči si tam už 15. června hodlá stěžovat na české úřady, že podporují rasovou segregaci ve školství a porušují tak ústavu i mezinárodní úmluvy o lidských právech.
Sedmdesát procent retardovaných
Příběh malé Nikol bude znít mnoha romským rodičům velmi povědomě. Povinná školní docházka, kterou holčička v září 1997 zahájila v jedné z ostravských devítiletek, se pro ni rychle stala noční můrou. Ve třídě byla Nikol jediná Romka. Rasové stigma se projevilo rychle. „Bála se chodit do školy a často brečela, že ji tam spolužáci mlátí a nadávají jí do cikánek,“ vzpomíná paní Červeňáková. Když si Nikol na pololetním vysvědčení přinesla čtyřku, poradila třídní učitelka rodičům, jak trápení dcery ukončit: holčičce prý bude nejlíp ve zvláštní škole. A pedagogický poradce kantorčina slova jen potvrdil - ve zvláštní škole jsou prý učitelé hodnější a „učitelka je někdy jak matka“. Dnes už paní Červeňáková ví, že svým souhlasem udělala chybu: "Nikol je už ve druhé třídě a stěží přečte slovo. Nechci, aby moje dcera skončila jako nezaměstnaná nebo uklízečka. Tak by to dopadlo, kdyby pokračovala ve zvláštní škole."Perspektiva, která se otvírá před absolventy zvláštních škol, je nezáviděníhodná: na běžnou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
