Naši Číňané nám rozumějí

Poprvé se měl Jan Kavan podívat do Číny před dvaadvaceti lety. Dostal nabídku, aby se stal redaktorem Rádia Peking, šířícího Maovy ideje v angličtině. Jenže před odchodem do Číny se mu stal malér, po němž kariéra propagandisty skončila. Při cestě trajektem z Anglie do Evropy mu belgická policie našla v autě heroin. „Je to pravda,“ říká Kavan, „ale po dvou dnech jsem byl propuštěn.“ Policie akceptovala jeho obhajobu, že o kontrabandu schovaném v blatníku nevěděl. Číňané však ztratili o jeho služby zájem a místo Kavana odcestoval do Pekingu dnešní český velvyslanec při NATO Karel Kovanda.Ministr Kavan navštívil hlavní město Čínské lidové republiky letos v půli května. Spolu s řeckým kolegou Jorgosem Papandreuem zde podepsal dlouho a přísně utajovanou „iniciativu“ hledající smír v srbské válce. Jejich plánu se ale ve světě nedostalo jediného pochvalného slova. Spojenci z Aliance ho ostentativně přehlížejí, nekomentovalo ho ani Rusko, a dokonce ani hostitelská Čína. Na společném obědě všech velvyslanců při NATO, kde jej Kovanda v úterý zveřejnil, o něm dál nepadlo ani slovo.

Hodíme to na papír

Do chvíle, než v květnu vešel ve známost Kavanův nápad na mírovou iniciativu (dostal jej prý už 12. dubna, tedy devatenáct dnů po začátku války), vypadal český ministr zahraničí mezi sociálními demokraty málem jako osamělý spojenecký hrdina. Veřejně korigoval stranické apely na okamžité zastavení alianční „agrese proti Jugoslávii“ a zastával stanovisko kryjící se s oficiálním názorem NATO, že údery mají za cíl zastavit genocidu kosovských Albánců. „Dobrá proměna usvědčeného lháře v politika, který je zásadový a neobojetný,“ psala o něm MF Dnes 10. dubna. Po zveřejnění mírové iniciativy se ale příznivý obraz rozsypal. Dokument podepsaný v Číně pár dnů před desátým výročím masakru na pekingském Náměstí nebeského klidu zaútočil na jednotné alianční záměry zbavit poválečné Kosovo srbských ozbrojenců. Hlavní představitelé NATO zvažující v tu dobu pozemní akci, která měla jižní provincii od srbských útočníků vyčistit, byli šokováni.Kavan a Papandreu si prý padli do oka na oslavách padesátého výročí vzniku NATO. „Naše názory byly velmi blízké,“ vzpomíná Kavan, „a tak jsme se rozhodli dát je společně na papír.“ Hlavním architektem jejich iniciativy pak byl náš velvyslanec v Bělehradě Ivan Bušniak. „Je to výkonný úředník,“ říká o něm Kavan. „Rozumí Balkánu a má analytické myšlení.“ Kariérní diplomat Bušniak absolvoval koncem sedmdesátých let diplomatickou školu v Moskvě a pak působil v řadě nižších diplomatických funkcí. Před čtyřmi lety neprošel jako kandidát na křeslo velvyslance při NATO, poté byl jmenován charge d'affairs v Jugoslávii a později povýšen do funkce velvyslance. Trojice Kavan - Bušniak - Papandreu navrhla, aby NATO přerušilo na dva až tři dny bombardování v okamžiku, kdy se Srbové začnou stahovat z Kosova. V podstatě totéž nabízí nedávno schválený plán skupiny G8. Pro Alianci nepřijatelná „prosrbskost“ česko-řecké iniciativy je v tom, že se snaží ponechat srbské ozbrojené síly v Kosovu ve hře i při mírovém řešení konfliktu - jako součást srbsko-albánské policie. Hlavní americký vyjednavač pro Kosovo, první náměstek ministra zahraničí Strobe Talbott při jednání s ministrem zahraničí Ruska Igorem Ivanovem rozlíceně upozornil, že „na strategii Aliance se (po publikaci Kavanova plánu) nic nemění a že přítomnost srbských policistů a ozbrojených sil je po ukončení konfliktu v Kosovu nepřípustná“. Podle tiskového mluvčího ministerstva zahraničí USA Jamese Rubina sdělila Albrightová svým kolegům v Česku i Řecku, že jejich návrh nelze přijmout. Jinak Kavanova iniciativa vyvolala jen chladné mlčení. Českého ministra zahraničí nechávají výtky i mlčení v klidu. „Iniciativa byla určena pouze určitým diplomatickým kruhům,“ říká Kavan. „A ty našim slovům rozumějí.“ Víc prozradit nechce.

Čtyři pilíře

Podle koncepce předložené Kavanem parlamentu před šesti týdny má česká zahraniční politika čtyři pilíře: angažmá v NATO, vstup do Evropské unie, důraz na středoevropskou zónu a proexportní politiku. První pilíř zatím moc pevně nestojí. Jeho základem se stalo už slavné prohlášení vlády, že o bombardování Srbska (s nímž Zemanův kabinet vyslovil souhlas) rozhodla Aliance ještě bez nás. Další spojeneckou ostudu jsme si utrhli před měsícem oficiální deklarací, že se rozhodně nezúčastníme žádné pozemní akce NATO bez souhlasu Miloševiče. A zatím poslední ranou naší pověsti byl zmíněný „pekingský plán“. Kavan je ale přesvědčen, že jako spojenci jsme bez vady - radost z nás prý mají hlavně Italové a Němci.Pokud jde o Evropskou unii, upozornil nás před dvěma měsíci její hlavní vyjednavač Michael Leigh, že zaostáváme v plnění úkolů spojených se vstupem. Totéž pak opakovali další představitelé Unie. Například tajemník delegace EU v Praze Ralph Dreyer konstatoval, že za poslední rok jsme v přibližovacím procesu neudělali žádný pokrok. Z šesti uchazečů první vlny jsme otevřeně hodnoceni jako nejhorší. Český vyjednavač Pavel Telička ale vyloučil, že bychom byli z první vlny vyřazeni. „Pokud nebudou v České republice porušeny demokratické principy, je to nemožné. Navíc nemám rád řeči o vlnách,“ říká. „Ale je možné, že se za tou první skupinou tak opozdíme, že nás dožene ta druhá,“ připouští nakonec diplomaticky.Středoevropský pilíř české zahraniční politiky má za poslední rok zatím jediný hmatatelný projev: schůzku čtyř premiérů tzv. visegrádské čtyřky v Bratislavě, kde se dohodli například o zavedení výměnných cest mládeže. Do střední Evropy patří ale i Rakousko, a vztahy s touto zemí se vinou temelínského jaderného monstra neustále zhoršují.Zbývá poslední opora - export. Podle údajů statistického úřadu za poslední rok vyrostl. Roste ostatně celou poslední pětiletku. Nicméně vláda má plán, jak ho ještě vylepšit: zvýšením počtu úředníků (tzv. ekonomických radů) na jednotlivých ambasádách.Sečteme-li všechny plusy a minusy, proměna „usvědčeného lháře“ ve schopného státníka se nekoná. Nicméně Kavan je se svým působením ve funkci spokojen, a zvlášť si pochvaluje svůj mírový projekt. „Někdo tu diskusi rozpoutat musel,“ říká.