Kosovo v nás

V rámci již pár let běžících a všude ve světě registrovaných „padesátek“ přišla řada i na 50. sněm sudetských Němců. Jako pokaždé se konal o svatodušních svátcích, ale přece se čímsi výrazně lišil. Nešlo totiž jen o výročí. Sněm probíhal v situaci, kdy u nás již běží sice opožděné, navíc eufemisticky kamuflované, ale přece jen odškodnění českých obětí nacismu, zatímco německé oběti vyhnání žádnou satisfakci nedostaly. Sněm se odehrál poprvé od pádu berlínské zdi v poměrech, kdy jsou němečtí konzervativci, patroni vyhnanců, v opozici a sbírají každý bod proti vládě. Ale hlavně se odehrál v době, kdy světovým médiím vévodí výrazy typu „vyhnání“ a „etnická čistka“, kdy dění v Kosovu výrazně zvýšilo práh citlivosti vůči těmto věcem. Jak se to projevilo v Norimberku a co z toho pro nás plyne?

Opět se vyhánějí lidé

Možná není od věci si uvědomit, že v těchto dilematech nejsme sami, že nejde o jakési české specifikum. Stačí se podívat do Svaté země, kde narazíme na podobně zdráhavé postoje k zásahu proti Jugoslávii jako u nás. Izraelský ministr zahraničí Ariel Šaron se již před dvěma měsíci nechal slyšet, že zásah do „vnitřních záležitostí“ suverénní země může vytvořit precedens, že Izrael „se může stát příští obětí“ (Jediot Acharonot). Těm Palestincům, kteří žijí už polovinu století v uprchlických táborech, zase nynější televizní záběry připomínají jejich osud v roce 1948. Ale ani jejich postoje nejsou jednoznačné. Stačí citovat obchodníka Jusefa…