Kdyby se na Balkáně zasáhlo hned

DUŠAN KARPATSKÝ (nar. 1935) je naším předním překladatelem a znalcem jihoslovanské literatury; z 80 titulů, které k nám uvedl, tvoří polovinu díla srbských autorů. Je dopisujícím členem Jihoslovanské akademie věd a nositelem několika srbských a charvátských cen, na konci 60. let působil jako lektor na univerzitě v Záhřebu. Po r. 1972 mu byla znemožněna publikační činnost a psal pod jinými jmény; z té doby připomeňme alespoň vynikající příručku Malý labyrint literatury. Dlouhá léta pracoval jako literární redaktor: v rozhlase, v nakladatelství Čs. spisovatel, v měsíčnících Plamen a Sešity pro mladou literaturu, po r. 1990 v Lidových novinách a v Literárních novinách.

Mají pravdu naši politici, když mluví o zvláštních vztazích Čechů k srbskému národu, které nás prý v nynějším konfliktu zavazují k přinejmenším zdrženlivému postoji?

Obávám se, že dnešní řeči o zvláštních vztazích k Srbům představují v podstatě kamufláž, která má zakrýt neochotu podporovat NATO. A je mi trapné poslouchat je od lidí, kteří mlčeli v době, kdy naši slovanští bratři Srbové napadali jiné naše slovanské bratry, Charváty, Bosňáky-Muslimy a Slovince, s nimiž nás pojí přinejmenším stejně tradiční vztahy. V době, kdy Mladičovi kanonýři ostřelovali z okolních kopců bezbranné civilisty v Sarajevu a do základů vypálili budovu Národní a univerzitní knihovny (kterou tam za Rakouska-Uherska postavil český architekt Vítek), neslyšel jsem žádný hlas volající…