Cannes jako barometr

Festival skončil skandálem. Většinu cen totiž posbíral debut francouzského režiséra Bruno Dumonta Lidství (L' Humanité), film, z něhož pro jeho tvrdý naturalismus (začíná záběrem pohlaví zneužitého dítěte) a nesnesitelnou nudu prchali diváci po desítkách. Část domácí kritiky ho dokonce prohlásila za hanbu francouzského filmu a zastávali se ho hlavně ultraintelektuálové, kteří si pro všechno dokážou najít nějaký výklad. Snímek získal Velkou cenu poroty. Její členové odměnili i oba hlavní představitele, neherce připomínající ze všeho nejvíc sochy na Velikonočním ostrově. „Jako automaty z české divadelní hry,“ komentoval Le Monde pózování vytřeštěných „herců“ z Dumontova filmu, Emmanuela Schottého a Severine Caneelové. Přestože Zlatou palmu získal vynikající belgický snímek Rosetta, na závěrečné tiskovce panovala ledová atmosféra. Filmaři i novináři většinou brali výsledky jako facku filmové profesionalitě vůbec.

Opět člověk

V soutěži se sešly snad nejlepší filmy za posledních deset let a s výjimkou Rosetty všechny vyšly naprázdno: čínské arcidílo Chena Kaiga Císař a vrah, nádherný snímek Jima Jarmusche Přízrak psa - samurajská cesta, skvělý film Takeši Kitana Kikudžiro, adaptace Proustova Času znovu nalezeného od Raoula Ruize, Sokurovův Moloch, Bologniniho La Balia. Snad nikdy také přehlídka nenabídla tolik strhujících hereckých výkonů od známých i neznámých herců, z nichž asi nejvíc utkvěl v paměti výkon Boba Hoskinse ve filmu Atoma Egoyana…