Chce-li Severoatlantická aliance zažít největší blamáž ve své historii, je na nejlepší cestě. Zvyšovat intenzitu náletů je hezké. Pokud ale zároveň ubezpečíme Miloševiče, že pozemní intervence se rozhodně konat nebude, znamená to jen zbytečné ničení Jugoslávie a utrácení peněz západních, především amerických daňových poplatníků. Aliance vypadá jako Goethův Faust, jenž se „nezbaví duchů, které vyvolal“. Clinton a ostatní řekli A, ale nechce se jim říci B. Tím B je pozemní intervence či alespoň její hrozba. Nedotáhne-li NATO celou akci do konce, bude to nejen jeho ostuda, ale hlavně naprostá tragédie pro kosovské Albánce živořící v táborech a doufající v návrat domů. Dohodne-li se NATO nějak s Miloševičem o autonomii Kosova a nechá Sloba u moci, bude to tragédie pro ty, co ještě nepřišli na řadu: Černou Horu a Sandžak. Kosovo není ve vzduchoprázdnu. Jeho problém se musí řešit v kontextu celého regionu.
Kdo zaplatí za válku
Bohužel jediný, kdo o pozemní intervenci vážně uvažuje, je Tony Blair, ostatně Británie již povolala ze zálohy 2500 výsadkářů. Jenže samotná Británie bude těžko intervenovat. A ostatním se do toho moc nechce. Jako tonoucí stébla se chytají naděje, že bombardováním přinutí Srby zbavit se Miloševiče. Jednak doufají marně, jednak ještě zbývá zbavit Srby jejich hluboce zakořeněné představy srbství. Srbství, ve kterém skutečnost splývá s mýtem. Mýtem, jehož se drží silou vyjádřenou srbským slovem inat - sveřepá, tvrdohlavá víra v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
