Balkánský regál

K nejhůře prodávaným knihám, které nakladatelství Mladá fronta v posledních letech vydalo, prý patří dva tituly, jež vznikly jako bezprostřední a zoufalá reakce na jeden z největších zločinů naší doby: na nerušené systematické ničení multietnické Bosny a multikulturního Sarajeva. První z nich se jmenuje Vzkázání ze dna noci a shrnuje texty bosenských autorů, kteří prožívali obklíčení a etnické čištění karadžičovské soldatesky. Druhá je esejem sarajevského spisovatele Dževada Karahasana, který elegii nad vraždou svého města nazval Loučení se Sarajevem.Osud knih, které zdejší veřejnost odsoudila do role ležáků, se jejich čtenáři připomíná, když se dovídá o zvláštní toleranci většiny zdejších spoluobčanů ke genocidnímu počínání jednoho poblázněného národa a když slyší o našich pokrevních, jiným slovem rasových důvodech pro solidarizování s ním. Nikým nežádaná existence těchto knih symbolicky ruší poklid pilátského omývání rukou, prováděného (spolu s mírovým okolním světem) po celá devadesátá léta. Není pravda, že v balkánské válce se nebylo a není možné vyznat, i když stupeň onoho „vyznání se“ je samozřejmě různý. Zaujetí postoje ale vyžaduje jistou ochotu něco se dozvědět. Deset let války na Balkáně tu však působilo jakoby opačně: nic nechceme slyšet a číst, nic se nechceme dozvědět, neboť víme své a to nám na zaujetí postoje stačí. Nelze říci, že by tato válka působila na naše nakladatele jako markentingový trhák (a je to svým způsobem dobře), ale kdo chce, informován…