Magorovi kosi

Nám tady ty uprchlíci budou roznášet tuberu a krást. Z toho hlediska dávám té moravské vesnici (kde se obyvatelstvo postavilo proti přijetí uprchlíků z Kosova) za pravdu. Uvědom si, co udělali králíci v Austrálii. Jak se říká: Kde se kdo zrodí, tam se i hodí. Já jim taky nelezu do Kosova. To není postoj řadového českého rasisty a xenofoba. Takhle jasnou a srozumitelnou řečí fašistické demagogie se vyjádřil básník Ivan M. Jirous v článku pátečního magazínu Lidových novin. Na zbytečnou otázku redaktorky Kálenské, co si myslí o zásahu Aliance a o reakcích Čechů a Moravanů, Jirous mohl něco zabručet, mohl se z ní vykecat, mohl samozřejmě mlčet nebo ji z textu vyškrtnout. Jirous se rozhodl promluvit přímo, nesmyslným ornitologickým podobenstvím: Jak vytlačila balkánská hrdlička původní českou hrdličku, tak teď u nás budou kosi. Je-li toto ironie, tak ať s ní jde do háje. Nad Jirousovou ochotou učinit ze sebe kdykoli veřejnou estrádní atrakci (byť básnící) mohl člověk kroutit hlavou, ale koneckonců ji většinou toleroval: je to jeho věc, obecenstvo si už zvyklo a těmi svými staženými trenýrkami nikomu vlastně příliš neškodil. Brutalita, s jakou teď kopl do lidí, kteří s kosy, hrdličkami ani s jinými ptáky nemají nic společného, však znamená nové stadium básníkova působení. Již ne provokatér, bohém a legenda undergroundu, ale zle blábolící křupan na hnojem zaneseném vesnickém dvorku. Ano, možná „největší český žijící básník“, jak si ho pojmenovali v magazínu LN, ale také…