Něco se stane

Když se političtí bossové rozhodnou pro nějaké řešení, málokdy s tím sami vyrazí do světa. Najdou si kanál, kterým svoje představy nechají vytéct na veřejnost. Pak pozorují reakci. Sami mlčí a mohou se při dotěrných otázkách novinářů nebo kolegů ještě podivit: proč by ten či onen člen strany, ten či onen místopředseda nemohl mít na věc svůj názor? Ve skutečnosti ale není údiv na místě, někde už se možná jedná, dokonce už je třeba dojednáno. Řeč je o posledním prohlášení Miroslava Macka, místopředsedy ODS. Prý je načase sestavit vládní koalici jeho strany a sociálních demokratů.

Makropodnik s makrošéfy

Macek nabídl v Mladé frontě Dnes koalici nejsilnějších stran jako jedinou rozumnou variantu. Jistě nejde o nějaký jeho momentální stav mysli. K Václavu Klausovi má velice blízko, jen je vždy ještě ostřejší, ještě o kousek dál než jeho šéf. Neví, proč by měl masakr kosovských Albánců v Račaku zabránit předsedovi Klausovi představit svoji knihu na srbském velvyslanectví. Ani stovky mrtvých na náměstí Nebeského klidu v Číně by mu přece nezabránily uvést knihu na čínské ambasádě. Macek umí pěkně rozvinout i předsedův odpor k bombardování bělehradských bratří: NATO si na Jugoslávii zkouší neviditelný bombardér.Nejostřejší místopředseda občanských demokratů tedy zřejmě rozjíždí novou kampaň ODS (nebo jejího předsedy) za velkou koalici. Není to šok, obě velké strany se už delší dobu přibližují, jejich předsedové si rozumějí. Ne nadarmo Miloš Zeman na…