Britská politická scéna se v posledních týdnech stává svědkem převlékání kabátů. Několik představitelů konzervativní strany se začíná ve svých projevech distancovat od důležitých principů, na kterých její ideologie po dlouhá léta stála. Jde sice o událost, která ve srovnání s kosovskou krizí a útoky NATO zapadla, komentátoři většiny evropských deníků a týdeníků si jí ale dobře všimli. Většina z nich interpretuje poslední události jako projev stranické krize. Po prohraných volbách nemají konzervativci ani charismatické lídry, ani ideje, mají oprávněný pocit, že spoustu myšlenek jim ukradl Tony Blair, a jejich podpora zůstává na pouhých třiceti procentech. Proto zoufale přemýšlejí, čím vším by se mohli voličům zalíbit.
Vstříc profesním skupinám
Jako první překvapil přednedávnem šéf toryů William Hague. Omluvil se voličům za hříchy konzervativců z minulosti, mimo jiné za „rasismus a homofobii“, a pokusil se představit konzervatismus s „lidštější tváří“. Tyto omluvy pochopitelně nikoho příliš nenadchly a nezaujaly. Naopak si Hague popudil většinu obyčejných straníků a příznivců, kteří neměli pocit, že by „homofobní a rasistické“ postoje někdy zastávali.Hlavní událost přišla před třemi týdny. Místopředseda Konzervativní strany Peter Liley, až donedávna známý proponent tržní ekonomiky a omezené role vlády, na shromáždění v Londýně prohlásil, že "jeden z největších problémů, který s námi voliči mají, je náš údajně nepřátelský postoj k sociálnímu státu.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
