Termín „beat generation“ údajně vymyslel Jack Kerouac již v roce 1948, když hovořil s Johnem Clellonem Holmesem, později prvním oficiálním kritikem onoho volného uskupení. Mluvilo se o existencialismu a o významu ztracené generace 20. let, tedy jakési první poválečné generace našeho století, přičemž si všichni uvědomovali, že třetí poválečná generace nikdy nevznikne, protože 3. světovou válku patrně nikdo nepřežije. O mnoho let později Kerouac tuto „nálepku“ definoval pro prestižní slovník nakladatelství Random House: „Je to generace, která dospěla po 2. světové válce a která v důsledku deziluze pramenící z války studené volala po mystickém klidu a uvolnění společenského a sexuálního napětí.“ Anglické slovo „beat“ zde ovšem implikuje přinejmenším dva významy, nejlépe jim patrně odpovídají české výrazy „zbitost“ a „blaženost“. Pro Allena Ginsberga pak termín „beatness“ znamenal pohled na společnost zdola, mimo její koncept dobra a zla. A pokud se samotného pojmu generace týče, už Gertrude Steinová ve svých přednáškách o Americe poznamenala, že generace se nerovná jistému neměnnému časovému úseku, nýbrž se může svým rozpětím vejít kamkoli od dvou do sta let. Jelikož vrchol beatnické generace spadá zhruba do období ohraničeného roky 1956 a 1968, stali se tedy beatnici (asi i díky svému bouřlivému životnímu stylu) v literární historii Spojených států generací nejkratší.
Veteráni a pamětníci
Substantivum „beatnik“ naopak vynalezla osoba nezúčastněná,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
