Malý čtvercový prostor galerie Gambit vyplňuje sestava dvanácti zhruba metrových litinových soch, které jsou rozmístěny v pravidelných rozestupech jako cvičenci na spartakiádě. Na první letmý pohled jsou stejné, v každé se prolíná základní technický tvar připomínající požární hydrant s karikaturou lidské figury. Vzápětí si však všimneme drobných odlišností. Některé pocházejí už z výchozí formy, jakési platonské ideje odlitku: tváře soch mají různě zvrásněná čela, jinak napjaté mimické svaly. Některá ústa jsou zarputile sevřená, jiná se otevírají v němých výkřicích. Otevřená ústa jsou vytvarována trojím způsobem, z nichž každý sugeruje jiný tón a intenzitu hlasu. Sochy se liší i konečným opracováním; u některých je temně šedá litina zjizvena lesklými stopami hrubého broušení a jedna socha je natřena na červeno. Celek působí magicky.Karel Nepraš vytvořil tato díla před několika lety jako praktický doplněk městské architektury - stejná skupina odlitků brání před Lichtenštejnským palácem vjíždět automobilům na chodník. Jejich přenesení z profánního prostředí ulice, kde plní nepříliš důstojnou roli patníků, byť originálních, do galerie je samostatným tvůrčím činem. Zbaveny účelu a seskupeny v prostoru kulturně posvěceném, podněcují hru asociací a vybízejí k luštění dalších možných významů. Jejich tiché setrvávání připomíná čínské hliněné vojsko, jehož nedávný objev se stal senzací. Hrubý tvar figur a výraz jejich tváří odkazuje k mytickým archetypům, které vyzařují z masek…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu