Jádro věci

Filozof Václav Bělohradský ve svém už klasickém článku „Válka v Kosovu je levičácká válka“ (LN, 10.4.) a pak ještě o čtrnáct dní později v rozhovoru pro Respekt prohlásil, že západní média předkládají falešný obraz války na Balkáně, „nestoudně kupčí s utrpením statisíců“, a tím vším cílevědomě a nebezpečně manipulují se západním veřejným míněním. S takovými názory přibarvenými emocemi se těžko polemizuje: paušální kritika sdělovacích prostředků je tu spíše sekundárním projevem Bělohradského odporu k válečné akci NATO jako takové, na což má jistě právo. Filozofovi se pravděpodobně jakékoli mediální zpravodajství, které není jednoznačně a vyhraněně kritické a k NATO odmítavé, bude jevit jako propagandistické a neetické, sloužící k ospravedlnění použitého násilí. Obraz trpících a zbídačených vyhnanců pro něj bude především vyděračský a manipulativní, zatímco hned vedle toho předkládané záběry doutnajících srbských cílů, případně zabitých Srbů mu poslouží k dotvrzení jeho fundamentálního odporu. Navíc sám pojem „média“ je ve svobodném světě, v němž si naštěstí dosud může každý v podstatě psát a povídat, co chce, tak široký a nepřehledný, že se jakékoli zobecnění a ostrý soud o jejich povaze popírá už ze samotné podstaty.

Se vší vážností

Největším „manipulátorem“ je v současné civilizaci televize. Člověk odkázaný v dosavadním průběhu války na sledování nikoli domácích, nýbrž německých televizních stanic (případ pisatele článku) však pociťoval něco…