Volá Železný

Minulé pondělí byl z funkce ředitele TV Nova odvolán Vladimír Železný. Všechny deníky té zprávě věnovaly zhruba stejný prostor jako před půldruhým rokem „sarajevskému“ pádu Václava Klause. Jak je vlastně možné, že takový zájem vzbudil vyhazov ředitele jedné komerční televize? Vysvětlení je prosté: vliv a ambice mediálního čaroděje Železného prostor „pouhého“ mediálního podnikání dávno překročily.

Já jsem Nova

K pochopení, co se vlastně stalo, je třeba se vrátit zpět do roku 1993. Tehdy šestice česko-slovenských intelektuálů, zastupovaná navenek právě Železným, dostala od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání zcela zdarma velmi cenný statek: licenci k první soukromé celoplošné televizi ve východním bloku. Stačilo jim k tomu pár slibů o vysoce kulturní stanici, ve které se budou umělecké filmy prát o čas s koncerty a vážnou publicistikou, plus důkaz o silném a průhledném finančním zabezpečení. To druhé zajišťovala především středoevropská mediální korporace multimilionáře Ronalda Laudera pod názvem CME. Nešlo o malé peníze: na rozjezd projektu byla potřeba miliarda korun.V květnu 1993 pak Lauder s Železným založili společnou firmu s názvem Česká nezávislá televizní společnost (ČNTS), která měla sloužit jako „servisní organizace“ nové televize Nova. Lauder do společného podniku vložil peníze, za což získal většinový podíl, Železného vklad představuje licence. Postup ve světě neobvyklý doporučila sama televizní rada. Její tehdejší členové měli totiž strach z cizinců a nechtěli, aby se zahraniční firma přímo podílela na licenci k „naší, české televizi“, zároveň ale chápali, že by nedůvěřivý zámořský byznysmen měl rád svou miliardovou investici alespoň nějak pojištěnou. A právě tady bylo zaděláno na dnešní strkanice - systém majetkově neprůhledných „servisních organizací“ se stal běžnou metodou českého televizního podnikání. Dlouhá léta ho využíval a prosazoval sám Vladimír Železný, až mu to nakonec překvapivě zlomilo vaz.TV Nova začala vysílat v únoru 1994. Programové sliby, které kdysi Železnému a spol. zajistily výhru nad zbytečně upřímnou konkurencí, v té době vzaly dávno za své. Následující léta pak charakterizovala Železného permanentní válka s televizní radou o co největší vliv Lauderových lidí, které Železný ve svých pořadech „Volejte řediteli“ nejčastěji tituloval „naši američtí majitelé“. V roce 1995 přijal parlament nový mediální zákon, který vzal radě pro vysílání poslední možnost, jak na chod Novy dohlédnout: musela totiž zrušit tu licenční podmínku, která jí dávala právo schvalovat majetkové změny uvnitř „servisní organizace“, tedy ČNTS. Té už tenkrát patřila budova televize, technika a naprostá většina zaměstnanců. (Mimochodem, zákon začal platit 1. ledna 1996 a Nova o zrušení podmínky zažádala hned druhý den.) Rada proto pojala pochybnosti, kdo vlastně ve skutečnosti Novu „provozuje“, a po dlouhých měsících handrkování donutila Železného, aby před zrušením podmínky alespoň uzavřel smlouvy, díky kterým má dnes pronajatá vysílací pracoviště a pod kontraktem klíčové manažery a šéfredaktory. Železný za to tehdy členy rady veřejně nazval tajtrlíky, dnes ale jen díky někdejší neústupnosti „tajtrlíků“ může vystupovat na obrazovce a tvrdit, že pouze on je ten, kdo smí vysílat.

Nechcete čtyři procenta?

Idylické soužití Železného s Lauderem trvalo až do loňska. Zhruba před rokem pak na scénu vstoupila nová firma - AQS. Nápad se zrodil přímo v londýnském sídle Lauderovy korporace, jejíž šéfové si ji představovali jako mezinárodní gigant pracující pro všechny televize Lauderovy středoevropské sítě, kromě Česka i na Slovensku, Ukrajině, v Rumunsku či Slovinsku. Jediná úspěšná televize ze všech byla ovšem Nova a Železného začalo rozčilovat, že „jeho“ stanice, jejíž rozjezd však Lauder bohatě zainvestoval, dotuje neúspěšné podniky „amerických majitelů“. Když totéž tvrdila v roce 1996 televizní rada, vysloužila si za to od Železného několik obvinění z marxismu.Lauderova korporace pověřila rozjezdem své české pobočky nové nákupní firmy AQS Petra Sládečka, někdejšího programového šéfa Novy, který loni povýšil na post se stejnou pracovní náplní až do londýnského ústředí. „Když jsem v Londýně podepisoval smlouvu, mým prvním úkolem bylo založit firmu AQS,“ říká Sládeček. Nová firma skutečně vznikla, Sládeček však tvrdí, že se nikdy nesešla valná hromada, ani s ním nikdo ze společnosti reprezentované pražskou konzultační firmou Zempliner - Lederer, kteří jsou spolu se Sládečkem uvedeni v představenstvu AQS, nejednal. „Jen jednou mi pan Zempliner nabídl, údajně po konzultaci s doktorem Železným, podíl čtyř procent za čtyřicet tisíc korun,“ tvrdí Sládeček. Nabídku přijal a vše oznámil nadřízeným v Londýně. Ti byli podle Sládečka překvapeni: Železný prý neměl pověření rozdělovat v nové firmě jakékoliv podíly. Podezření, že si Železný dělá, co chce, zesílilo loni v říjnu, kdy se světoví distributoři začali obracet na londýnské ústředí s otázkou, co že je to za firmu, která jim v dopisech píše, že od nynějška nahradí v nákupu programů stávající „servisní“ ČNTS. S nedůvěrou velkých distributorů se Železný vyrovnal krokem, který ho nakonec stál místo: na hlavičkovém papíře ČNTS se zaručil majetkem této společnosti za veškeré závazky nových nákupčích. „Podle mých informací nakoupilo AQS zhruba za pět milionů dolarů, což je asi třetina ročního rozpočtu Novy na nákupy,“ říká Sládeček. Ten, když se k němu ani rok od založení AQS nedostala žádná informace o jejích aktivitách, na své funkce dopisem rezignoval.Londýnské vedení považovalo Železného postup za jasné překročení pravomocí a minulé pondělí ho odvolalo z funkce. Je ale vůbec možné, aby tak zkušený byznysmen zkoušel jednat za zády svého partnera a doufal, že vše zůstane utajeno? „Mám pro to jediné vysvětlení - bohorovnost moci,“ krčí rameny Sládeček. Sám Železný na položené otázky odmítl odpovědět.

Prodáme ještě jednou

V celém příběhu je ještě velká spousta neznámých: například půjčka 28 milionů dolarů, které měla Lauderova korporace Železnému poskytnout, aby odkoupil podíly svých bývalých společníků v CET 21, která drží licenci. To by ovšem znamenalo, že Železný již jen blufuje, když tvrdí, že mu patří 60 procent „licence“, a ve skutečnosti ji už fakticky dávno předal do Londýna. Ani jedna strana sporu nechce tyto informace, které lze najít na internetu, nijak komentovat, přesto lze předpokládat, že právě tento moment bude mít v dění kolem Novy v následujících dnech klíčový význam.O vyústění celého příběhu se tedy bude jednat tento týden. Ve hře je mnoho variant, pravděpodobná je ale i vzhledem k faktům o půjčce zřejmě tato: Železný Američanům nabídl obchod, podle kterého by se mohli stát přímým společníkem CET 21, a televizní rada naznačila, že by jí takové řešení na rozdíl od roku 1993 nevadilo.