Turecko Turkům

Po letech nejistoty má Turecko vzhledem k výsledkům nedělních všeobecných - a také komunálních - voleb naději na stabilní vládu. Za jakou cenu? Tou je silný příklon více než poloviny voličů k nacionalistické politice. To znamená špatnou zprávu pro Kurdy, příznivce hlubší integrace s Evropskou unií a pro mírové řešení konfliktu na Kypru. „Turecko vychází z Evropy a činí to v moři bílo-červených národních barev a za doprovodu šovinistických tónů,“ trefně poznamenal mnichovský list Süddeutche Zeitung.

Recyklovaní islamisté

Ještě před měsícem hrozil Ankaře pat, když průzkumy dávaly nemalé šance v parlamentu doposud nejsilněji zastoupeným islamistům, zastáncům sociálně-religiózního státního zřízení. Když se Strana blahobytu (Refah) v roce 1995 dostala do čela turecké politiky, začal zcela otevřený boj o přísně sekulární orientaci Turecka po vzoru myšlenek Kemala Atatürka. Tento boj vyvrcholil zákazem strany Refah, iniciovaným armádou, posláním premiéra Necmettina Erbakana do politického důchodu a nastolením nestabilní vlády Vlastenecké strany (ANAP) Mesuta Yilmaze. Ta ale na sklonku loňského roku padla a otázka mimořádných voleb se stala nevyhnutelnou.Spolu s tím znovu vyvstal i problém islamistů, jejichž poslanci pokračují v práci pod novou hlavičkou Strana ctnosti (FP) v čele s Recaiem Kutanem. V případě jejich volebního úspěchu by se jen těžko sestavovala vláda, jež by mohla spolupracovat se strážkyní sekularismu, armádou. Právě ta se ze všech…