Kašava, nebo Světlá

Minulou středu vláda rozhodla, že naše republika poskytne dočasné útočiště 750 lidem z Kosova. V nejbližších dvou týdnech pošle do Skopje nebo Soluně letadla, která sem přepraví 350 z nich. Proč nepřivezeme rovnou všechny? „Musíme si nechat rezervu, kdyby se náhodou zbylých 400 lidí dopravilo k našim hranicím samo,“ vysvětluje ředitel odboru pro uprchlíky ministerstva vnitra Tomáš Haišman. A nemůžeme pomoci více než zmíněným 750 Albáncům? Například naši němečtí sousedé se dosud postarali o 10 000 lidí a debatují, zda jich nepřijmout ještě víc. My přitom nešťastné běžence, kteří strádají na hranicích své země, máme dokonce kde ubytovat. Ministerstvo vnitra už dnes eviduje nabídky desítek podnikatelů, kteří jsou ochotni přijmout ve svých objektech na 9500 lidí. Proč tedy jenom sedm set padesát potřebných? „Částka, kterou vláda pro tento účel vyčlenila, stačí právě jen pro takový počet,“ vysvětluje Haišman.Nejde však jen o postoje a názory vládní byrokracie. I přes nevelký počet uprchlíků, kterým chceme pomoci, dnes před mnoha občany stojí otázka - chceme, nebo nechceme v naší obci cizince? Zatím se pátrá, jak je česká veřejnost na takový test tolerance připravena.

Proč bychom nepomohli?

Pár set metrů za posledním domem Kašavy, vesničky s devíti sty obyvateli, která se táhne údolím podél potoka Dřevnice, stojí donedávna opuštěná rekreační chata. Na louce vedle uzoučké asfaltky se domlouvají dvě albánské děti s brašnami na zádech s místním hochem na…