Dopisy

Ve Slovinsku jsem nikdy nežila

Reaguji na článek Agrese, zkouška zbraní nebo spása (Respekt č. 17/99). Jako odjakživa jediná sestra MUDr. Miroslava Macka vám sděluji, že se těším dobrému zdraví, tím méně jsem zemřela loni ve Slovinsku. Tam jsem totiž nikdy nežila. Po válce (kdy mi bylo osm let) se tam však provdala naše teta, s níž jsme pak skutečně vždy udržovali důvěrný rodinný kontakt. Vámi uvedené údaje se týkají její osoby a mně nezbývá než vyslovit lítost nad nedbalostí a šlendriánstvím vašich přispěvatelů. Protože to není poprvé, uvažuji o zřízení „Kanceláře pro uvádění novinářských příběhů na pravou míru“, inspirována nedostižným Saturninem.

Mgr. Soňa Antošová, Pašinka

Že se prý nestydíme…

Obořila se na nás jakási Srbka T. Micic (Respekt č. 16/99). Je dobře, že jste zveřejnili celý dopis. Protože nepovažuji čtenáře tohoto týdeníku za negramoty, kteří nejsou schopni mít na konflikt v Kosovu vlastní názor, nebudu se ke snůšce lží a nenávisti v jednotlivostech vyjadřovat.Měl jsem ve Slovinsku, Chorvatsku, Bělehradu a v Bosně a Hercegovině řadu přátel, procestoval jsem několikrát od roku 1964 celou bývalou Jugoslávii až po Černou Horu a část Kosova. Nalezli jsme všude přístřeší a sympatie. Se Srby jsem sympatizoval za první světové války, pak již z vlastní zkušenosti jsem byl na straně…