Tento pátek, měsíc po začátku náletů Severoatlantické aliance na Jugoslávii, se ve Washingtonu sejde zásadní summit NATO. Jeho úkol zní grandiózně: vytyčit novou strategii Aliance pro 21. století. Jenže výchozí pozice až tak grandiózně nevypadá. Po měsíci náletů Slobodan Miloševič nezměkl natolik, aby se vzdal, a NATO neztvrdlo natolik, aby zasadilo rozhodující pozemní úder. Aby bylo dobře rozuměno, nejde o výsměch ani o kázání morálky, ale jen o konstatování faktu: NATO se ocitlo v situaci, na kterou nemá předem jasný recept. A právě jakýsi pokus o univerzální recept by měla přinést nová strategie.
Recept vzniká za pochodu
Recepty vznikající za pochodu přinášejí řadu nevýhod, i když jsou lepší než nečinnost. První, co bije do očí, je tragédie kosovských uprchlíků, již se nepodařilo zastavit. Dále sem patří i plus pro protivníka - Miloševič má teď v očích drtivé většiny Srbů silnější legitimaci než kdykoliv dříve. A nelze zapomenout na hrozící rozklíženost ve vlastních řadách Aliance. Pokračovat v náletech, nebo je postupně ukončit? Zahájit pozemní operace, nebo na ně zcela rezignovat? Tyto a podobné otázky padají ve všech členských zemích NATO. Právě aby se oné nejednotě předešlo, objevily se už konkrétní návrhy - šestibodový plán NATO a minulou středu iniciativa Spolkové republiky. Oba plány požadují odsun vojenských i polovojenských jednotek z Kosova, rozmístění mezinárodních sil a návrat uprchlíků. Na tom by nebylo až tolik nového, to už je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
