Evropa se ocitla tváří v tvář lidské katastrofě, která nemá v poválečných dějinách obdoby. Kosovo přestalo existovat: režim Slobodana Miloševiče z něj vyhnal přes milion obyvatel. Ti, co nestačili utéct, skončili často s kulkou v hlavě nebo umláceni. Jejich počet si dnes nikdo nedovolí odhadnout.
Nepředstavitelná tragédie dala paradoxně České republice šanci k reparátu: poté, co rozhodující část mocenské elity jen špatně maskovala svou nechuť stát v bitvě po boku čerstvých spojenců z NATO, má vláda jedinečnou příležitost ukázat opravdovost svého proklamovaného přátelství k občanům Jugoslávie. Otázka dne totiž zní: Jak můžeme a jak chceme pomoci uprchlíkům z Kosova?
Manévry a xenofobie
Podle údajů Úřadu vysoké komisařky OSN pro uprchlíky (UNHCR) bylo ze svých domovů v Kosovu vyhnáno ještě před počátkem ofenzivy NATO víc než čtyři sta tisíc lidí, do dnešního dne se jejich počet zvýšil bezmála na milion. Například jen v uprchlickém táboře nedaleko makedonské Blaky je okolo šedesáti tisíc lidí, v celé zemi jich je pak něco přes dvě stě tisíc. Co takové číslo pro chudý stát vlastně znamená? České úřady nedávno oznámily, že nás náklady na jednoho uprchlíka přijdou na sto tisíc korun ročně. I kdybychom se pro Makedonii spokojili s poloviční částkou, musela by její vláda jen na svůj jeden jediný tábor vynaložit ročně tři miliardy korun. Už delší dobu je proto jasné, že se kosovští běženci i jejich hostitelé neobejdou bez koordinované pomoci zvenku.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
