Okrášlit se poezií

Když francouzský spisovatel Guy de Maupassant nechal jednu ze svých hrdinek prohlásit, že není nic tak potupného jako působit chudě mezi bohatými dámami, zajisté neměl na mysli pouze otázku šacení a šperkování. Oč mu šlo, byla v prvé řadě prestiž, schopnost blýsknout se. Také u českých politiků se vedle jejich politické práce hodnotí schopnost oblékat se, jenže ve věci šacení a šperkování nesklízejí jako celek zvláštní úspěchy. Zato mnozí nezhrdli příležitostí blýsknout se spisovatelským umem. Nejenže do komnat parlamentní demokracie vstoupilo několik renomovaných spisovatelů z disentu, ale mýtus o Češích jako národu politizujících básníků posílili i bardi typu Floriana či Švejdy, kteří se do voleb v roce 1992 hrnuli pod praporem s třešničkou.K zemím, kde literární lesk českých politiků dosud nevybledl, patří Německo. Jeho občané jsou přitom z vlastních politiků s básnickou žílou značně rozpačití. Jeden z nich, současný předseda zahraničněpolitického výboru Spolkového sněmu a nedávno ještě předseda parlamentní frakce SPD Hans-Ulrich Klose (* 1937), si užil své, když hamburský magazín Der Spiegel zjistil, že mu roku 1997 vyšla sbírka básní Charade, v níž se lze dočíst: Dole / horce mi hnus / tepe v pohlaví. Píšící politici jsou prostě v Německu vnímáni spíš jako bytosti podezřelé než úctyhodné.Kloseho sbírka básní z let 1957–97 přitom prokazuje slušné literární kvality, a to zvláště v místech, kde autor volí civilnější výraz. Takové básně zastihují Kloseho tam, kde je…