Pocit, že hrdinství je zbytečná věc

IVAN MEDEK se narodil roku 1925 v Praze v rodině českého legionáře, generála a spisovatele. V letech 1945–77 působil v nejrůznějších zaměstnáních, která měla vždy nějakou souvislost s hudbou: jako hudební kritik, spolupracovník Václava Talicha, jednatel České filharmonie, redaktor vydavatelství Supraphon aj. Po podpisu Charty 77 pracoval rok jako sanitář, umývač nádobí a šatnář, pak emigroval do Rakouska, kde spolupracoval s rozhlasovými stanicemi Hlas Ameriky a Svobodná Evropa. Po roce 1990 byl krátce předsedou Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání, v letech 1993–98 ředitelem odboru vnitřní politiky Kanceláře prezidenta republiky. Je nositelem řádu T. G. M.

Kdy jste se začal zajímat o československé legie?

Samozřejmě brzy - kvůli otci. Ale taky proto, že jsme bydleli až do roku 1939 v Praze na Vítkově, v budově, kde je dnes vojenské historické muzeum; otec tam byl ředitelem. Kolem nás byli v podstatě samí legionáři, ale taky zbraně, uniformy a tak dále. Vlastně jsem uprostřed legionářů strávil celé dětství.Naše společnost je nevyspělá

Čím může být historie legií inspirující pro mne jako pro cizinku?

Každá velká aktivita, velký čin nějaké skupiny má význam obecný. A ta anabáze, velké tažení legií na Sibiři, byla velkým činem. Prezident Wilson soudil, že to byla jedna z nejzajímavějších operací první světové války. Nejen rozsahem, ale především intenzitou. Když uvážíte, že prakticky padesát…