Jak byli sexy, ti lesní démoni!

O Keltech, pradávných obyvatelích střední a západní Evropy, vychází bezpočet publikací, dobře na odbyt jde „keltský“ design a oblíbené jsou i zájezdy ke keltským turistickým památkám. Největší úspěch sklízí hudba, k jejímž esům patří jména z příček žebříčků hitů: Enya, Sinéad O'Connorová, The Cranberries, Van Morrison, Loreena McKennittová. Co je na Keltech tak ohromujícího? Především se o nich dají spřádat romantické sny. Jejich historická existence zůstává zamlžená, a západní společnost si tak může volně vytvářet představy o krásném, technikou a penězi nezkaženém světě, který se nacházel přímo zde, v místech, kde žijeme nyní. „Keltská“ hudba, která si pohrává s rádoby spirituálními motivy, vyjadřuje skoro „indiánské“ pocity souznění s drsnou a nezkorumpovanou přírodou, provázené často poněkud rustikálními, až hospodskými, přitom však moderně podanými rytmy. V dnešní době, o které se často paušálně tvrdí, že je morálně zmatená, ztechnizovaná a depresivní, má hudba s takovým nábojem pochopitelně úspěch.

Mýtus a politika

Působivý mýtus keltství se začal utvářet již v dobách romantismu. "Keltomanie má počátky v devatenáctém století, kdy myslitelé jako filozof Ernest Renan nebo básník Matthew Arnold definovali Kelty jako duchovně založený, poetický a nepraktický národ a postavili je do protikladu k Anglosasům, o nichž tvrdili, že jsou racionalističtí, utilitární a chladní. Z velké části šlo o kulturní mýtus, jejich smyšlenky se však uchytily…