Spílání NATO

Minulou středu se německá armáda poprvé od roku 1945 zapojila do bojové akce - při náletu na srbské pozice. Není divu, že právě v Německu (a též v Rakousku, jež bylo po anšlusu v roce 1938 součástí třetí říše, tedy i agresorem vůči Jugoslávii) se rozvinula pestřejší debata než jinde. Její součástí je i citelný prosrbský nonkonformismus. Jeho nejnovějším příkladem je pak angažovanost rakouského spisovatele Petera Handkeho. Handke, jehož rodinné kořeny sahají na Balkán, přesněji do Slovinska, pociťoval již v dobách rozpadu Jugoslávie značnou nostalgii a nezakrytě sympatizoval s aktivitami srbských „tradicionalistů“. Sama nostalgie by ale pro tak kategorickou podporu politiky Bělehradu nestačila, k tomu bylo zapotřebí značné míry protizápadního resentimentu.Handke začal odmítat prázdný modernismus či moderní prázdnotu jako základní životní projev západní společnosti už v revoltě 60. let. V dnes již klasickém divadelním opusu „Spílání publiku“ provokuje Handke diváky: „Nespoluprožíváte. Nejdete krok za krokem s námi. Nekonáte podle nás. Nezažíváte zde intriky. Nezažíváte nic. Nepředstavujete si nic. Nemusíte si nic představovat. Nepotřebujete žádný předpoklad. Nehrajete s námi. Tady se hraje s vámi.“ Přičetla-li se k tomu ještě „laskavá“ oslovení („Vy rakovináři, ó vy uchrchlaní tuberáci, ó vy syfilitici!“), byl skandál na světě.Nutno podotknout, že tehdy šlo o skandální provokaci, nikoliv o skandální selhání. Za to lze považovat až Handkeho nedávné výroky o snahách Západu…