Ještě před dvěma lety to vypadalo s farmaceutickým podnikem Contipro v Ústí nad Orlicí a jeho stovkou zaměstnanců špatně. Diagnóza: nezvládnutá expanze. Dokud se továrna rozrůstala, její šéf a majitel s klidem odmítal švýcarské investory. Tak dlouho, až dluhy dosáhly 60 milionů a převýšily základní jmění. Desítky podobných případů skončily bankrotem, tento však nabral jiný směr. Na žádost majitele se továrny ujali soukromí „revitalizátoři“ a loni se jim povedlo místo konkurzu dohodnout s věřiteli jiný druh úpadku, tzv. vyrovnání. „Zatím to vypadá úspěšně,“ říká svitavská advokátka Eva Mlčochová, dosazená soudem jako vyrovnávací správkyně. Továrna se vzpamatovává a věřitelé se dočkají poloviny svých peněz napřesrok (první splátku už dostali). Pokud se to povede, může Contipro sloužit jako námitka proti revitalizaci „shora“, jakou připravuje Zemanův kabinet: má-li fabrika alespoň trochu zdravé základy, poradí si i bez státní pomoci.
Jen hromada sběru
Na zdi pardubické kanceláře Ladislava Roženského visí velká papírová plachta - podrobný plán na oživení nejnovějšího klienta, středně velkého průmyslového podniku. Uhlazený opálený čtyřicátník v krátké košili a se zlatým řetízkem kolem zápěstí si na svou vizitku pod jméno píše „řešení krizových situací“ a případ Contipro považuje za svůj dosud největší úspěch. "Hned při prvním setkání vypadal majitel dobře - přijel v obyčejné felicii. Je to vědec, který všechny peníze investoval do vývoje…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
