Na demonstracích zahraničních Srbů proti vojenskému zásahu Severoatlantické aliance v jejich domovině se objevují lidé s židovskými hvězdami na kabátě a nápisy „Já jsem Srb“. Symbolizují tím pocit ze všech stran ohroženého národa, který „v tomto století vytrpěl v Evropě nejvíc“, přesto si udržel svou čest, nikdy se nevzdal a za svou zemi se bil s Turky, Bulhary, Rakušany, Němci, Rusy, v poslední době se Slovinci, Chorvaty, Muslimy a Albánci a teď se hájí i proti Američanům.Přesto není čas na obdiv k balkánským hrdinům či na soucit s národem, který tolik vytrpěl. Spíše stojí za to promyslet postoj, který dokládá židovská hvězda na hrudi demonstrantů, a co to znamená pro život obyčejného člověka. Ten totiž tváří v tvář tak nevkusné stylizaci nemá mnoho možností, aby si vybral. Buď může dále přísahat na mýtus o vyvoleném a zároveň prokletém národu a s dobře viditelným nadšením následovat Miloševiče v dalším válečném dobrodružství, anebo se rozejít se společností a zamířit za hranice či do vnitřního exilu. V dramatickém období leteckých útoků NATO musí volit každý.Do tak vyhrocené osobní situace dostal každého Srba dlouhá léta pěstovaný nacionalismus a uměle živená hrdost na slavné srbské bojovníky minulých staletí. Tento příklad je přes všechny rozdíly balkánských a středoevropských poměrů vážným varováním i pro Čechy.Také nám svět, jak známo, nepřeje. Dobové zdroje připomínají: nejdříve nám Poláci chtěli vykoupit „naše“ obchody, později Němci chtěli kupovat „naše“ fabriky…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu