Hloubka povrchu

Zdejší výstavní a publicistická prezentace agentury Magnum soustavně posilovala představu úctyhodné a konzervativní firmy, která sdružuje dokumentaristy, kteří fotografují takřka výlučně na kinofilm a černobíle. Toto mínění nyní koriguje expozice Martina Parra, sedmačtyřicetiletého britského člena Magna. Doma i v cizině (Home and Abroad), soubor pětatřiceti barevných snímků pořízených na střední formát a přisvětlovaných výkonným bleskem i za denního světla, absolvuje na Novoměstské radnici v Praze první ze svých čtyř plánovaných zastávek v České republice. Stejnojmenná kniha, ale s jinou skladbou snímků vyšla autorovi v Británii roku 1993; úvod do ní napsal i u nás dobře známý britský prozaik střední generace Ian McEwan.

Vejce, nebo slepice?

Většina fotografií výstavního souboru Doma i v cizině vznikla zhruba před deseti lety. Některé z těch záběrů byly v Česku již k vidění - buď na kolektivních přehlídkách britské fotografie, nebo v odborném tisku. Umělecky jde o záležitost vlastně už spolehlivě zavedenou, v našich poměrech však stále ještě ne úplně samozřejmou. Barevný dokument, technicky až křiklavě dokonalý (negativní materiál středního formátu nesmlčí žádný detail), není svévolným rozmarem či módním výstřelkem, jak by se mohlo zdát odtud, kde vizuální mírou dokumentární fotografie jsou stále především cykly Štreitovy nebo Kyndrové.Parrovo obrazové pojetí souvisí s ekonomickým a sociálním prostředím, v němž snímky vznikly, s „érou prázdnoty“…