Na sklonku loňského roku vydalo poznaňské dominikánské nakladatelství V drodze v překladech bohemisty Andrzeje Babuchowského antologii české metafyzické či spirituální poezie XX. století Na ostrzu plomienia. Překladatel se v úvodní poznámce odvolává na výbory moderní duchovně orientované poezie, ať je to v Torontu vydaná kniha Via Dolorosa (1977), zahrnující verše Rotreklovy, Renčovy a Palivcovy, nebo v Římě publikovaný soubor Básníci ve stínu šibenice (1976). Výraznou inspirací pro Babuchowského antologii bylo také panoráma českého katolického básnictví, které vydali Ivan Slavík a Jiří Hauber pod názvem Krajina milosti. Polský editor odtud převzal chronologické řazení autorů a v některých případech byly přeloženy dokonce i stejné básně.
Do nebe, či do prázdnoty
Výjimku tvoří kupříkladu Reynek, představený v Krajině milosti svými průzračnými metaforami z posmrtně vydaných sbírek Sníh na zápraží a Odlet vlaštovek. V polské knize se shledáváme s ukázkami Reynkových básní v próze, bohužel nepřesně přeloženými, což je škoda, protože znalci díla petrkovského samotáře si cení jeho prozaických textů víc než básní prodchnutých biblickými symboly. Vnímání Reynkova literárního odkazu spočívá častokrát právě v míře zasvěcenosti do „petrkovského mýtu“: pokud čtenář zná i básníkovy grafické listy, prozářené matným přísvitem jitra, dokáže snadněji proniknout houštinou jeho symbolů. I proto je na místě obava, jak bude Reynkova tvorba přijímána mimo rodnou půdu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu