Krize v Rusku narůstá, Jelcina vystřídal v křesle prezidenta Zjuganov, dumu ovládají komunisté a nacionalisté. V roce 2005 se k Rusku připojí Ukrajina (Bělorusko tak učinilo již v roce 1999). Baltské státy se nalézají v přímém ohrožení, neboť Moskva si otevřeně nárokuje jejich anexi, a také Slovensko jde Kremlu na ruku, aby nepopudilo svého staronového souseda. My však máme vystaráno: jako člen NATO jsme pod americkým - navíc jaderným - deštníkem.Na podobně laděné scénáře u nás slyší nejvíce lidí. Stačí si vzpomenout na billboard s Leonidem Brežněvem. Nicméně realita je složitější a neškodí si to uvědomit právě ve chvíli, kdy se společně s Polskem a Maďarskem stáváme oficiálním členem Severoatlanické aliance. Proč vlastně? K čemu je dobrá ona pro nás a my pro ni?
Český voják pod vlajkou NATO
Pravda, Rusko je nevypočitatelné v rozměru své krize, své frustrace i své nevypočitatelnosti. Ale na vojenskou expanzi mimo své vlastní území ekonomicky ani technologicky nemá a dlouho mít nebude (sblížení s Běloruskem vychází z iniciativy Lukašenka, nikoliv Kremlu). Navíc zápasí s mnoha problémy právě na svém teritoriu, počínaje Čečenskem a konče některými de facto téměř samostatnými regiony. Proto můžeme vzít vážně slova z Washingtonu i Bruselu, že rozšíření NATO není namířeno proti Rusku.Ale starý kontinent má i druhou stranu barikády. S určitou nadsázkou můžeme říci tolik: jen o málo vypočitatelnější než Rusko je západní Evropa. Žádný expert nedokáže…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
