Předčítač

Román Předčítač, který v Německu vyšel před dvěma lety a vyvolal novou vlnu diskusí o německé vině za zločiny nacismu, je napsán jasným, chladným stylem, který připomíná protokol z nějakého procesu, ústřední zápletka je však natolik dráždivá, aby upoutala zájem širších vrstev. Sedmatřicetiletá tramvajačka Hanna svede na sklonku padesátých let patnáctiletého chlapce, vypravěče románu, ale po několikaměsíčním milostném poměru zmizí z města. Vypravěč se s ní setká o pár let později, když jako student práv přihlíží procesům s personálem koncentráků. Jeho někdejší milá je mezi obžalovanými. Nepochybně se prohřešila - už tím, že přijala místo dozorkyně -, ale při projednávání konkrétních zločinů se její vina jeví nejasně a čtenáři se dokonce zdá, že při plnění nelidských úkolů osvědčovala vyšší míru lidskosti než spoluobžalovaní. Hanna se nicméně hájí tak špatně, že dostane nejvyšší trest ze všech, doživotí. Vypravěč oceňuje její opravdovost, která jí bránila vymlouvat se, ale dochází zároveň k přesvědčení, že na sebe vzala nepřiměřený díl viny hlavně proto, aby utajila zahanbující skutečnost, že je negramotná. V následujících letech vězněné pravidelně zasílá magnetofonové pásky, na nichž jí předčítá z různých knih. Hanna se posléze také naučí číst i psát. V závěru románu má být už jako stařena propuštěna. Vypravěč se chystá, že se jí ujme, ale ona těsně předtím spáchá sebevraždu.Příběh může být chápán i jako německy důkladná variace dramatického konfliktu Styronova bestselleru Sophiina volba; hrůza z nacistické bestiality se tu rovněž spojuje v jediném akordu s erotikou, avšak místo démonické hrdinky, jež nespoutaným sexem uniká děsivým vzpomínkám, potkáváme u Schlinka prostou, už trochu povadlou dělnici. Styron sex využil jako lákadlo čtenářského zájmu a při jeho líčení hýří smyslností, Schlink je oproti němu suchý patron. Erotické scény jsou v Předčítači popsány se střízlivým odstupem a vyznívají spíš žalostně než barvitě. Magie textu tu netkví v smyslném vzrušení, ale ve vzrušení právního vědomí a mravního citu. Román se podobá rovnici, v níž je tělesnost jednou ze známých hodnot, které je nutno využít při výpočtu neznámé.Pokud bychom Schlinkův příběh považovali za pokus o symbolické zobrazení a vyhodnocení německé viny, museli bychom jej odmítnout jako nehoráznou relativizaci. Síla textu však nespočívá v jasném zobrazení, ale v jemném a nekonečném vážení rozmanitých složek, z nichž se skládá tíha minulosti. Sebevražda ve finále se pak jeví jako hluboce promyšlená bezradnost - o vinách minulosti je nutno mluvit, román však provází nevyřčená otázka, co vlastně lze o takových hrůzách doopravdy říct.

Bernhard Schlik: Předčítač. Vydal Prostor, Praha 1998, přeložil Tomáš Kafka, 204 str., cena 199 Kč.