Pod pěstí rudého štěstí

Na VŘSR lze zpochybnit prakticky vše, nebyla ani velká, ani socialistická, nebyla vlastně ani revolucí, nýbrž klasickým převratem, neuskutečnila se v říjnu a v jejím čele stálo mnoho Nerusů. Nezpochybnitelné však je, že „ruská revoluce“ zásadním způsobem ovlivnila na dlouhá desetiletí nejen dějiny Ruska, ale stala se jedním ze základních fenoménů světových dějin 20. století. Snahou pochopit a vysvětlit události roku 1917 v Rusku se zabývaly zástupy historiků, sociologů, politiků i filozofů. Po ideologicky deformovaných, schematických, lživých a účelových výkladech, které nám byly předkládány v období komunismu, se po listopadu 1989 vyrojilo na našem knižním trhu několik desítek publikací o moderních ruských a sovětských dějinách. K těm významnějším patří práce harvardského profesora Richarda Pipese Dějiny ruské revoluce.

Autokratický carismus

Pipes sleduje systematicky a v širokém záběru krizi autokratického carismu, který nebyl schopen modernizace a přestával být pro vznikající politické spektrum přijatelný. Mikuláš II. se nehodlal dělit o správu říše, která mu byla svěřena a již hodlal v nezměněné podobě předat svému nástupci. Ke krokům vedoucím ke konstituční monarchii se rozhodl v podstatě až pod nátlakem po prohrané válce s Japonskem, která demaskovala fatální slabiny a zaostalost impéria. Ponížený panovník ale nikdy nepovažoval státní dumu za partnera. Ruský zákonodárný orgán navíc jen vzdáleně připomínal evropské parlamenty, car měl totiž…