Pot a krása pod závojem

Když před dvěma roky ovládli Afghánistán extremističtí bojovníci Talibanu, zakázali ženám nejen vycházet z domu nezahalené, ale také navštěvovat školy, chodit do zaměstnání a nechat se v případě nemoci či těhotenství vyšetřit lékařem mužského pohlaví. Nikoho přitom nezajímalo, že se ženy bez vzdělání nemohou stát lékařkami, aby v případě nouze mohly jiným ženám poskytnout lékařskou pomoc. Ty, které porušily nové zákony, byly veřejně zbičovány, a pokud šlo o nevěru, ukamenovány. V řadě jiných islámských zemí sice ženy nežijí v tak hrůzných podmínkách, ale většinou jim také chybějí práva, která my považujeme za samozřejmá. V Saúdské Arábii nesmí žena řídit auto, v Íránu cestovat a pracovat bez povolení manžela či bratra a v Jemenu jezdit sama v dopravních prostředcích.

V bezpečí negramotnosti

Mínění slavného filozofa a klasika islámské literatury Ibn Sina (987–1038), který věnoval povaze žen celou knihu, se nijak zvlášť neliší od představ, jaké měli o ženách ještě před pár desítkami let i evropští muži: na ženu není spolehnutí, je morálně nevyzpytatelná, nechá se příliš snadno unášet svými emocemi a vášněmi, je hádavá a nezajímá ji nic jiného než jak zvýšit svou tělesnou přitažlivost. Podle Ibn Sina, který na dlouhá staletí ovlivnil postavení žen v islámské společnosti, je v manželství nezbytná autorita manžela. V případě, kdy muž připustí, aby měla v manželství hlavní slovo žena, dojde k narušení řádu, který uvrhne nejen muže, ale i celou…