Nepotřebná energie

Temelín se vyplatí. Ovšem při zachování několika „drobných“ podmínek: ode dneška by na dosud socialisticky vedené stavbě atomového giganta muselo všechno dokonale klapnout, elektrárenský monopol ČEZ by musel být příštích patnáct dvacet let uchráněn konkurence a výkon české ekonomiky by se už v příštích pěti letech musel zvednout o více než dvacet procent. Takový je zhruba závěr pracovní, zatím tajné verze zprávy vládní komise pro posouzení hospodářských důsledků dostavby jaderné elektrárny v Temelíně. Trpělivý čtenář nemusí být zrovna geniální prognostik, aby si uvědomil, že zmíněné podmínky sotva půjde splnit.

Nejlevnější i nejdražší

Oproti původním představám pracovalo na zprávě o Temelínu dvanáct lidí, tedy o tři experty méně. Nepřijel zástupce Německa, Polska a Evropské enviromentální agentury z Kodaně. Z cizinců se práce zúčastnila zástupkyně Agentury pro jadernou energetiku při OECD, pracovník společnosti Slovenské elektrárne (obdoba našeho ČEZ) a rakouský expert.

Během tříměsíční práce vznikla zpráva o osmdesáti stranách, s přílohami je několikrát delší. Prokousat se k jádru sdělení není snadné. Zvláště při stylu, který zvolil autor její konečné podoby, tajemník komise Zdeněk Hrubý.

Hlavní část zprávy se totiž nese v poměrně optimistickém duchu a některá klíčová sdělení je potřeba hledat daleko vzadu v přílohách. Hned v úvodu se píše, že „závěrečná zpráva obsahuje řadu zjištění, která umožní orientaci v dokončení a uplatnění JETE“ (JETE je úřední zkratka Temelína). Na začátku se také konstatuje, že „nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by projekt okamžitě diskvalifikovala“.

Čtenář má tedy zpočátku dojem, že zdárnému dokončení nic nebrání. Postupně ale dokument propadá chaosu: na jedné straně z pohledu stavitelů optimistické zvěsti, na straně druhé zásadní informace, které všechny naděje vyvracejí.

Zpráva třeba říká, že ČEZ veřejnosti zatajil další náklady ve výši dvanáct miliard korun. Stavba Temelína tedy nebude stát celkem 98,5 miliardy, ale minimálně 110 miliard. I po tomto sdělení ale dokument vypočítává peníze nutné k dokončení z dosud uváděné sumy 98,5 miliardy.

Tabulka na dvanácté straně zprávy zase srovnává náklady na výrobu proudu v jaderné, uhelné a plynové elektrárně a jako nejlevnější vychází atom. Tento výsledek uváděl s oblibou ČEZ jako argument pro dostavbu. S tím ale nesouhlasí osmá příloha, kde čtenář najde stejnou tabulku se zcela jinými hodnotami: proud z atomové elektrárny je nejdražší a z plynové nejlevnější.

Nepřítelem je čas

Hlavní argumenty pro dostavbu jsou uvedeny v kapitole s názvem „Analýza způsobu financování“. Bez podrobností se tady konstatuje, že po zastavení stavby hrozí „výrazné zhoršení finanční situace společnosti“, které by mohlo vést až „k úpadku“.

„Některé úvěry by v takovém případě musel jakožto ručitel uhradit stát,“ hrozí zpráva stejně mlhavě. O kus dál se ale můžeme opět bez jasných čísel dočíst, že stejně dopadneme, i když se bude ve stavbě pokračovat.

„Dostavba JETE bude od státu vyžadovat dodatečné záruky pro ČEZ na úhradu případných ztrát,“ předpovídají autoři. Rozuzlení nastává v závěru hlavního textu. Postoj věřitelů by prý v případě zastavení stavby nemusel být zase až tak přísný, neboť „jednorázové hospodářské výpadky by měli chápat jako bolestivý, avšak ozdravný proces finanční síly ČEZ“. Hned za tím zpráva přináší tři scénáře finanční situace ČEZ po zrušení temelínského projektu a ani jeden z nich nekončí bankrotem.Postupem četby si mohou zájemci zkorigovat i ekonomickou výhodnost dostavby zmiňovanou v úvodu. Zpráva ČEZ sice chválí, že v posledním roce se pracovní tempo „významně zlepšilo“, stále ale není hotový bezpečnostní software od firmy Westinghouse, kompletní dokumentaci nedodali ani projektanti z EZ Praha. Celý harmonogram je podle komisařů „napjatý“. O kus dál pak přichází upřesnění: „Pokud nebude vše ze strany stavebníka připraveno se švýcarskou nebo japonskou precizností, nelze zdržení vyloučit.“ ČEZ dosud uváděl jako termín dostavby prvního bloku rok 2001, druhý měl být o 12 měsíců později. Nedávno slibovalo propagační oddělení monopolu, že se stavba zrychlí; zpráva naznačuje, že se vše naopak opozdí.V posledním týdnu navíc nastaly nečekané komplikace. Člen komise, advokátní kancelář Cameron & McKenna, totiž ve své právní expertize považuje za největší riziko brzké dostavby nedávný verdikt vrchního soudu. Ekologická skupina Jihočeské matky u něho uspěla s žalobou, že ČEZ nenechal jednu ze staveb v temelínském areálu zhodnotit z hlediska jejího vlivu na životní prostředí. ČEZ proto musí nechat ekologická rizika dodatečně posoudit. Jihočeské matky a Hnutí Duha se už nechaly slyšet, že jde o precedens. ČEZ v průběhu stavby provedl 4000 změn, a proto jich několik set hodlají ještě u soudu napadnout. To může znamenat i několik let zpoždění.

Český atom do Evropy

Komise posuzovala dva scénáře dostavby. První verze počítá s tím, že ČEZ všechnu elektřinu z naplno jedoucího Temelína prodá. S téměř stoprocentní jistotou lze dnes ovšem říci, že to bude možné jen tehdy, půjde-li velká část temelínské elektřiny do zahraničí. Najít v blízké době v Česku dostatek vysokých pecí, soustruhů, přímotopů či mixerů, které by ji propálily, není totiž podle zprávy možné. „Lze konstatovat, že pokud nebude pro elektřinu z JETE nalezen jiný odbyt (např. export), povede spuštění JETE k podstatnému poklesu využití uhelných elektráren s příslušnými ekonomickými a sociálními důsledky,“ konstatují komisaři.

V posledních dvou letech spotřeba elektřiny silně klesá a překotný růst nepředpokládá zpráva ani v příštích letech. Nejvýš prý spotřeba poroste rychlostí 1–2 procenta ročně. Tolik uvádějí i experti ČEZ ve své měsíc staré prognóze: spotřeba se zvýší v průběhu příštích sedmi let, kdy by měl celý Temelín běžet naplno, zhruba o šest a půl procenta. Kdyby ovšem chtěl ČEZ prodat elektřinu z Temelína na našem trhu, musel by hlad po elektřině růst třikrát rychleji.

Pokud tedy nechceme elektřinu exportovat, zbývá podle zprávy druhý scénář: po spuštění Temelína by bylo nutné vypnout některé z draze odsířených elektráren. To by prý bylo dražší. O kolik, to zpráva neříká.

Pouze krátce se zpráva zmiňuje o dalším podstatném argumentu proti dalším postupu stavby. Kromě Temelína se dnes staví několik menších elektráren, například Energetické centrum na Kladně nebo paroplynová elektrárna v Trmicích. Navíc bychom měli podle slibů ministerstva průmyslu už za čtyři roky otevřít trh s elektřinou, a to by znamenalo další příliv cenově srovnatelné energie ze zahraničí a malých domácích zdrojů. Bez povšimnutí by neměla zůstat informace ze strany dvacet sedm. Úředně totiž potvrzuje konec bludu Václava Klause, že jeho šest let staré rozhodnutí dostavět Temelín bylo dobré. Zpráva naopak dokazuje, že Klausova zakázka kdysi silný ČEZ výrazně oslabila. „Je zřejmé, že při ukončení výstavby JETE v roce 1993 by ČEZ zůstal finančně silným podnikem.“ Jasnému resumé se sice zpráva vyhýbá, z jednotlivých informací je ale jasné: velkou jadernou elektrárnu nebude tato země v příštích deseti až patnácti letech potřebovat. Možná se jasného závěru dočkáme v druhé verzi dokumentu, kterou tajemník Hrubý předloží vládě začátkem března. Žádné nové informace prý dopisovat nebude, pouze by měl „vyžehlit“ všechny rozpory. Ministr životního prostředí Miloš Kužvart původně přemlouval vicepremiéra Pavla Mertlíka, aby se mohla komise ještě několikrát sejít a dohodnout na konečném znění - například kritické stanovisko rakouského týmu bylo zatím odsunuto do příloh. Mertlík odmítl. Práce tak končí s rizikem, že se část komise bude od konečné zprávy distancovat.