Nic z nabízeného

Rok 1998 znamenal výrazný impulz pro hispánsko-americký svět. Ten si připomněl sté výročí války mezi Španělskem a Spojenými státy, války, po níž vítězní Američané získali španělské kolonie Filipíny, Guam, Kubu a Portoriko. Jak to vypadá dnes? Kuba a Filipíny jsou už dávno samostatné státy, Guam zůstává spíše vojenskou základnou uprostřed Pacifiku než kandidátem na nezávislost, ale Portoriko jako by nevědělo, co se sebou počít. Ani „výroční“ referendum, které proběhlo 13. prosince, neřeklo jasné slovo. Koneckonců jenom dvě politické strany nabídly Portoričanům řešení, které by je zbavilo tíhy staleté koloniální vazby na USA.

Negace místo vize

Strana nezávislosti (Independentistas) zarputile přesvědčuje voliče, že čestnější je být chudý, leč svobodný, a navrhuje samostatnou Republiku Portoriko. Ale tento názor v referendu podpořilo mizivých 2,5 % hlasů. Při pohledu na příliv přistěhovalců do USA z nezávislých zemí, jako je Dominikánská republika či Kolumbie, není příliš divu. Naproti tomu portorický guvernér Pedro Rosello, fešný pediatr z lékařského rodu, výborný tenista a zároveň lídr Nové pokrokové strany (Estadista), chce přičlenit Portoriko k USA jako 51. stát Unie. Estadisté nedopadli špatně, získali 46,5 % hlasů, ale i tak skončili druzí. Polepšili si jen o 0,3 % oproti poslednímu referendu v roce 1993, kdy je porazil stejný soupeř jako nyní - Lidově demokratická strana (LDS). Naskýtá se jasná otázka: jaký vztah k USA si zvolila vítězná…