Liška a Clausewitz

Předvánoční operace „Pouštní liška“ byla největší vojenskou akcí na Blízkém východě od války v Perském zálivu (1991), přinejmenším co se množství vypálených střel týče. Přitom trvala necelé čtyři dny. V tomto hodnocení spory nepanují. Ale jaké jsou její výsledky? Odpovídá vojenský a politický zisk vynaloženým nákladům? To už jsou složitější témata.

Inspektoři - pro a proti

Nechme stranou otázku, zda nálety skutečně vyřadily životně důležitá centra pro výrobu zbraní hromadného ničení nebo pro vedení protiletecké obrany. Washington samozřejmě tvrdí, že ano, nicméně doložit ani vyvrátit to nikdo nemůže. Podívejme se na jiný výsledek „Pouštní lišky“, na fakt, že Saddám již na území Iráku nepustí zbrojní inspektory OSN.Na jedné straně je pravda, že irácké úřady jim bránily v práci a dokázaly před nimi mnohé věci skrýt. Inspektoři tak mohli plnit svůj úkol jen omezeně a poslední nálety jejich činnost vlastně suplovaly. Na druhou stranu tyto irácké restrikce poskytly dobrý důvod pro vojenský zásah: brání-li Bagdád inspektorům v práci, má zřejmě co skrývat, tak to pro jistotu preventivně rozmlátíme. Ale co teď, když inspektoři zmizeli? Amerika má k dispozici družicové snímky a další zdroje informací, ale například biologické zbraně nejsou mezikontinentální střely - lze je vyrábět v nenáročných podmínkách sklepních místností a bez opticky nápadných odpalovacích ramp. Americký ministr obrany William Cohen tvrdí, že „Pouštní liška“ zbrzdila tyto irácké…