Dopisy

Lastovecká neprošla

Rád bych polemizoval s článkem Trest za cizí hříchy (Respekt č. 51/98), v kterém si autor J. Šídlo může „hlavu ukroutit“ nad „hodně nesmyslným rozhodnutím“ Nejvyššího soudu v případě stížnosti poslance Koudelky na neregulérnost voleb v Brně. Viní soud z toho, že se při svém rozhodování držel pouze litery zákona a necitlivě zbavil D. Lastoveckou senátorského mandátu.Dojem, že paní Lastoveckou stihl nějaký trest, je mylný. Soud pouze došel k závěru, že volby neproběhly regulérním způsobem, a volba je proto neplatná (otázka, kdo je viníkem, je zde podružná). Naopak v případě, že by soud označil mandát vzešlý z neregulérních voleb za platný, byl by to důvod k obavám o demokracii.Autorovi dále vadí, že soudci „mají rozum … v přísně nalinkovaných mantinelech příslušných paragrafů“, a když se jim do nich „nevejde jeden individuální osud, není nic jednoduššího než ho škrtem pera doslova přepsat“. Zkrátka se mu nelíbí, že právní následek pocítila zrovna ta sympatická paní Lastovecká. To je tak zřejmá ukázka nepochopení funkce justice, že z toho mrazí. Představa společnosti, v níž se soudce místo zákonů řídí svými sympatiemi, je hrozná. V této souvislosti stojí za povšimnutí, že spravedlnost je vždy zobrazována se šátkem přes oči.Spílání na adresu ČSSD je dalším pochybením. Jakkoli byla stížnost poslance Koudelky účelová, nikdo by neměl být napadán za to, že se dovolává práva…