Cesty ke svobodě

Představte si, že se změní pravidla, na silnici vás zastaví policista a řekne: Jel jste rychlostí větší než malou, dáte mi tisíc korun. Posouzení bude na něm a vy mu prostě dáte peníze, protože už nebude platit, že nejvyšší povolená rychlost je devadesátka. Od prvního ledna je to podobné s drogami. Je na policistech, aby posoudili, jestli má narkoman u sebe množství „větší než malé“. V dnešní době tisícin milimetrů a přesných definic se jedná o mimořádně gumové ustanovení. Nakonec ale jde o to, jestli k něčemu bude, jestli ubude zfetovaných kluků a holek, povalujících se na lavičkách v parcích. Mohou si slušní, na drogách nezávislí lidé oddychnout?

Nešlechetné plemeno

Konzervativně uvažující poslanci, kteří novely prosazovali, poukazovali na to, že všude na Západě je držení drog trestné a že se v tomhle nemůžeme lišit. Argument dosti chabý zvlášť proto, že státy jako Francie, Nizozemsko či Německo mají sice trestnost více než dvacet let zavedenou, ale trestat „pachatele“ (rozuměj: nemocné narkomany) nemusí. Takovou benevolenci náš právní řád ovšem neumožňuje. Další důvod novelistů byl mnohem vážnější. Ve velkých českých městech se usadili dealeři, kteří bez rizika prodávají čím dál větší množství vysoce nebezpečných návykových látek, jako je pervitin, heroin a braun, a policie si s nimi neví rady, protože se prodavači vždycky vymluví na to, že drogy, které mají u sebe, sami spotřebují. Na to se nabalily další argumenty - středoškoláci prý o…