„Pootevřel jsem bránu pekla. Kdo do ní vchází, musí dávat pozor, kam našlapuje. Rudé, lepkavé stružky vytvářejí na zemi hrůzný vzorek, který člověka nutí, aby poskakoval sem a tam jako dítě, když skáče panáka.“ Takto začíná článek francouzského filozofa André Glucksmanna o současném Alžírsku v prvním únorovém čísle německého magazínu Der Spiegel. Citovaným peklem není jen terorem zmítaný stát, ale i konkrétní dvorek v konkrétní vesnici, v níž se autor ocitl 24 hodin po jejím přepadení islámskými teroristy. Do Alžírska Glucksmanna přivedla snaha porozumět tomu, jak lze metodicky a s uváženou strategií páchat ty nejstrašnější zločiny. „Musím si představit nepředstavitelné a promyslet nemyslitelné: jak může lidská bytost chladnokrevně rozsekat dítě na kusy a odvolávat se přitom na Boha?“
Vlastenec jako zrádce
Glucksmann vychází z konkrétních zážitků ve vesnici Sidi Hammed, kterou den před jeho návštěvou vyplenili teroristé, přestože leží pouhých patnáct kilometrů od mezinárodního letiště v Alžíru. Přepad probíhal skutečně metodicky. Navečer, právě když končil každodenní ramadánový půst, hodili teroristé bombu do domku, kde se scházela mládež a sledovala video: ti, kdo přežili, vyrazili ven, kde se stali snadným terčem pro kulky vrahů. V téže době jiná skupina vyrazila k mešitě zadržet muže, kteří se právě vraceli z modlitby. Ve vesnici tak zbyly prakticky jen ženy a děti - řezničina mohla začít. Zhruba po jedné hodině bylo napočteno 150 mrtvých…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
