Režisér Tomáš Vorel přepsal scénář svého filmu Kamenný most do víceméně románové podoby a pod stejným názvem jej i vydal. Na tom by nebylo nic zvláštního - dělá se to běžně, v poslední době skoro pravidelně. Jsou to pak většinou takové suvenýry z filmu, podobně jako trička, cédéčka, nálepky, čepice, zkrátka sekundární produkty, o jejichž účelu si netřeba něco namlouvat. S Vorlovou knihou to však není tak jednoduché. Snad ještě nikomu se totiž v Čechách nepodařilo shromáždit takovou kolekci nadšených dobrozdání od nezpochybnitelných autorit a doslova jimi oblepit svou knihu jako válečnými řády. Vorlova kniha prý „v současné české prozaické produkci zazní jako gong z ryzího kovu“ (Vladimír Páral), je to román „silný, poutavý, zkrátka výborný“ (Josef Škvorecký), „září pravdou, je dobrý a moc pěkný“ (Jiří Křižan). A Jiřího Suchého prý ta kniha „rafla za sval srdeční a zůstala do něj zakousnutá…“ Jen Ludvík Vaculík chór kazí: „Přímo nenávidím prolínání umění, bohémy a podsvětí.“ Předmluva (lze-li to tak nazvat) je od Ivana Klímy, kterému připadá, že pocity své generace Vorel „dokázal vyjádřit nejpřesněji a umělecky nejúčinněji“. Až by se zdálo, že se tady zrodilo velké dílo.
Proti gustu žádný dišputát a je hezké, když někdo někoho pochválí. Člověka jen napadne, jaká slova by asi Vorlovi ctitelé použili, kdyby se setkali se skutečně kvalitní literaturou. Poznali by ji vůbec? A stála by o to?
Splín jako program
Pro ty, kteří neviděli Vorlův film…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
