Jaký boj, prosím vás?

Druhá únorová sobota, pozdní odpoledne. V podhorském hotelu Sedmihorky kousek od Turnova právě skončilo mistrovství železničářů v běhu na lyžích a rozdávají se ceny. Sněhové podmínky sice pořadatelům z odborového svazu Jaromíra Duška mnoho radostí nepřinesly, slavnost v Sedmihorkách je však přece jen veselejší. Lesku jí totiž dodává přítomnost menšího usměvavého muže v brýlích, ministra dopravy Petra Moose. „Přijal naše pozvání na závěrečný večírek,“ vysvětluje místopředseda nejobávanějšího odborového spolku v České republice Jiří Kratochvíl. „Pravda, pana Římana bychom mezi sebe asi nelákali.“

Během oslavy jednali ministr Moos a odborářský předák Dušek zhruba hodinu o samotě. „Bavili jsme se hlavně o lyžování, o tom, že jsme oba jezdili Jizerskou padesátku. Já jsem nikdy v životě nevzdal jediný závod, i kdybych se měl do cíle doplazit po jazyku,“ popsal obsah rozhovoru s úsměvem Dušek. Moos pak strůjci největší stávky v polistopadových Čechách nabídl, že ho zasvětí do své vášně - paraglidingu. Přestože „železný muž“ Dušek účast na ministrově riskantní zábavě odmítl, vzpomíná Moos na hodinku společného rozhovoru v dobrém: „S panem Duškem si rozumím, máme společné sportovní kořeny. Oba jsme sportovali za Lokomotivu Liberec.“

Ještě koncem loňského roku se ale debata mezi odboráři a ministerstvem odehrávala v poněkud jiné tónině. Stačí otevřít dobové noviny, kde bojovně naladění železniční odboráři pasovali exministra Martina Římana na „sedmilháře roku“ a mluvili…