Dopisy

Příčiny nenávisti

Rád bych reagoval na článek Jarky Stuchlíkové Krvavá neděle napodruhé (Respekt č. 7/98). V Severním Irsku hrají pozoruhodně výraznou úlohu v rozporech mezi tamními protestanty a katolíky resentimenty několika pravidelně zmiňovaných historických událostí (o jejich ohlasu ve veřejnosti svědčí i to, že se staly námětem mnohých z obřích politických plakátových maleb na štítech četných předměstských domů).

Vedle vzpomínek na Krvavou neděli 1972 je zde ve velké oblibě i dobytí Derry Angličany v r. 1600 a vítězství Viléma III. Oranžského nad svrženým katolíkem Jakubem II. Stuartem na řece Boyne v r. 1690. Patrně největší pozornosti se však dostává - i v diskusích příslušníků obou táborů - „velkému irskému hladomoru“ 1845–1849.

Obživa širokých vrstev irského obyvatelstva v 19. století extrémně závisela na pěstování brambor. V r. 1845 a 1846 však byly irské sklizně zcela zničeny bramborovou snětí a Irové začali doslova umírat hlady. Britská vláda zajistila jejich zásobování prodejem potravin z Indie a zorganizovala veřejné práce na irské silniční síti, aby si i dosud nezaměstnaní mohli vydělat na jídlo.

Na konci r. 1846 všechny formy pomoci ukončila. Sklizeň v r. 1847 znamenala částečnou naději, a tak ministři velkoryse přehlédli propukající epidemie cholery a tyfu a nařídili, že zdroje pro další záchranné zásahy si musí Irové obstarat sami …