Během uplynulého týdne byla veřejnost bombardována v titulcích nejdůležitějších zpráv nejrůznějšími ekonomickými čísly. V pondělí oznámil Český statistický úřad poměrně příznivé údaje o šestiprocentním růstu průmyslové výroby v minulém roce. Pak následovala horší zpráva o čtyřprocentní lednové inflaci, na což finanční trhy reagovaly prudkým zhodnocením kurzu domácí měny až pod hranici 19 korun za marku. Nakonec přišel ČSÚ s údaji o tom, že nezaměstnanost se přiblížila na dohled šestiprocentní hranici. Jak se ale má vyznat v této houšti čísel běžný občan? Několik srozumitelných informací se snad přece najde.
Za inflaci mohou vyšší daně
Začněme nejpříznivějšími údaji, tedy růstem průmyslové výroby, která je tažena růstem exportu. Někteří schopní vývozci zřejmě dokázali využít prudkého poklesu kurzu koruny na začátku léta. Hlavně nejsilnější tahoun českého hospodářství, automobilka Škoda-Volkswagen, si sebevědomě protlačuje cestu na zahraniční trhy a s ní také silný tým jejích dodavatelů. Zmíněný růst ovšem není nic zvláštního či neobvyklého: využít devalvačního polštáře dokázali vývozci ve většině zemí, kde došlo k prudkému poklesu kurzu. Otázkou zůstává, jak dlouho nastoupený trend vydrží.
Měsíční inflace dosáhla v lednu čtyř procent a meziroční míra překročila třináct procent. Je to nejvíce od roku 1993, kdy byla nepříliš obratně zavedena daň z přidané hodnoty. Stejně jako před pěti lety nemá ani tentokrát s růstem inflace příliš…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
