Pouze jedna věc přinutila nedávno zemřelého Rajmonda Rehnicera (1942) během jeho života k tomu, aby se národnostně zařadil a učinil tak to, čím vždy opovrhoval. Byla to válka.
Když běsnění v Bosně vypuklo, žil tento urbanista, architekt, publicista a spisovatel židovského původu v sarajevské čtvrti Grbavica, jež hned padla do rukou bosenských Srbů. Rehnicer tehdejší srbskou okupační „správu“ - na rozdíl od mnohých svých muslimských či chorvatských sousedů - přežil, i když měl několikrát namále. Srbové, hájící v té době politiku dobrých vztahů s Izraelem ve snaze o získání sympatií pro svůj boj proti údajné hrozbě islámského fundamentalismu, dali totiž sarajevským Židům právo na život.
„Byla to pozitivní selekce, na rozdíl od té negativní, která se odehrála za druhé světové války,“ podotýkal Rehnicer po svém příjezdu do Prahy, poté, co se mu podařilo v Grbavici zorganizovat exodus místních Židů a z místa smrti tak zachránit několik desítek Muslimů, pro které zfalzifikoval dokumenty. „Stačí tak málo, aby řád civilizace vzal zasvé, vlastně jen několik dní bez policie,“ napsal tehdy.
Rehnicer se při sčítání obyvatelstva po celý život označoval za „Jugoslávce“. Narodil se v Chorvatsku, vyrůstal v Srbsku a na chorvatském poloostrově Istrii, maturoval v Sarajevu, poté chvíli žil v Tunisku, studoval v Curychu a nakonec se vrátil do bosenské metropole, kde na univerzitě přednášel urbanistiku. Plynule mluvil několika jazyky.
Po útěku z válkou znásilněného…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
