Pochopili jsme to správně

Minulý pátek se v Praze sešla správní rada Fondu budoucnosti. Někteří členové česko-německé osmičky se setkali tváří v tvář vůbec poprvé v životě a jejich páteční seznamovací oběd je v jistém směru historický. Schůzka sama a zvolení Antona Rossbacha do čela rady totiž znamenají, že od této chvíle může začít schvalování projektů, podle nichž by se mělo rozběhnout odškodnění českých obětí nacismu. Pokud by si ale dal nějaký Němec minulý týden práci s četbou místních novin, asi by svým zástupcům v radě nepožehnal: musel by totiž zákonitě propadnout pocitu, že Čechům se prostě nelze zavděčit.

Osoby a obsazení

Jde o to, že týden před pátečním obědem zveřejnili ministři Šedivý a Kinkel seznam čtyřiceti členů Koordinační rady společného Diskusního fóra. To má být vedle odškodnění obětí nejvýznamnější institucí, přes kterou by se měly pod dohledem Rossbachovy správní rady utrácet peníze z Fondu budoucnosti. V rámci fóra se budou sbírat nápady a připravovat společné akce rezignující - jednoduše řečeno - na minulost a hledající všechno, co může v budoucnu Němce a Čechy spojovat.

České reakce na německou část seznamu ovšem prozradily, že vykřesat ze sebe alespoň základní vstřícnost bude pro Prahu velmi obtížné. Když se Zemanova sociální demokracie urazila kvůli německé nominaci Franze Neubauera a odmítla vyslat do čtyřicetičlenné skupiny svého zástupce, zdálo se, že ji nikdo nemůže překonat. Omyl: za pár dní přispěl svým názorem na německou sestavu…