Bojovat do posledního Američana

„We will go with you“ - Půjdeme s vámi - prohlásil minulý týden ve Washingtonu český ministr zahraničí Jaroslav Šedivý. „Ovšem až po vyčerpání diplomatických prostředků, přiměřeným způsobem a po konzultaci vlády.“ Tím vším chtěl říci, že Česko je v případě nezbytí přece jen ochotno podpořit vojenskou akci USA proti Saddámově tyranii v Iráku. Jeho opatrný slib musí ještě schválit parlament, jinak jde o bezcenné slovní šidítko.

O tom se nemluvilo

Jako první se o naší účasti ve vojenském útoku na Irák zmínil prezident Václav Havel. Přesněji řečeno jeho mluvčí Ladislav Špaček, který tlumočil prezidentův názor, že bychom se měli případné akce zúčastnit. Prý to slíbil veliteli evropských vojsk NATO Wesleymu Clarkovi, který minulý týden absolvoval v České republice návštěvu. Proti těmto slovům se vzápětí ohradil náčelník Generálního štábu Jiří Nekvasil: během Clarkova pobytu se prý o žádné podobné dohodě nehovořilo. Po Nekvasilovi si vzal slovo náčelník operačního štábu Jiří Martínek. Podle něj je téměř vyloučeno, že bychom se do chystané akce mohli nějak aktivně zapojit: „Problémem by už bylo získat pro takovou věc dobrovolníky, vždyť v Iráku se přece bude riskovat zdraví a život.“ A i kdyby se nakonec nějací odvážlivci v české armádě našli, vycvičit je do irácké nepohody by v Martínkově odhadu zabralo aspoň šest měsíců. První kolo diskuse uzavřeli politici. „Nevím, že by se s Českou republikou v útoku počítalo,“ řekl ministr obrany Michal Lobkowicz.…