Proč se zdražuje

Zvýšit od července ceny plynu, elektřiny a nájmy v činžovních domech navrhuje třicetistránkový materiál ministrů Pilipa, Kühnla, Černého a Voláka, který vláda projedná zřejmě ještě v únoru. Občané by podle něho měli za plyn i elektřinu zaplatit zhruba o třetinu více, měsíční nájem vzroste v Praze až o polovinu, v nejmenších obcích o pětinu. Ministři zatím tvrdí, že dokument projde bez velkých problémů. Proč ale chtějí - navíc před volbami - podpořit plán, který ve svých důsledcích zvýší výdaje průměrné rodiny o 500 až 1000 korun měsíčně?

ČEZ má nízký zisk

Proč se například zdražuje elektřina? Ministerský dokument uvádí dva důvody. Za prvé hrozí, že regulované ceny přibrzdí rozvoj celého odvětví. Přesněji řečeno: klesá zisk státního monopolu ČEZ. Ještě v roce 1994 vykázal ČEZ 9 miliard čistého zisku, pak už to jen klesalo k loňským třem miliardám. Rentabilita podniku (podíl hospodářských výsledků a podnikového majetku) se tak propadla pod úroveň roční inflace, na necelých osm procent. Právě proto je podle Ondřeje Schneidera, poradce ministra průmyslu a nového člena představenstva ČEZ, nutné firmě pomoci. Díky tomu, že domácnosti přisypou od července do prosince do tržeb energetického kolosu o 2,5 miliardy více, se jeho rentabilita udrží alespoň na osmi procentech.

Za druhé: vládní úředníci by chtěli postupně skoncovat s „deformacemi“ na trhu s elektřinou. V České republice totiž platí průmyslové podniky za elektřinu vyšší cenu než domácnosti. Ve většině evropských zemí tomu je přesně naopak, protože do ceny pro občany se započítávají vyšší náklady za rozvod až do domu. Nepřirozený stav, kdy běžný občan vlastně neplatí ani výrobní náklady za elektřinu, bude podle ministerských materiálů napraven, pokud v příštím roce vzrostou ceny o dalších třicet procent.

Ministerský návrh ani jednou nepoužívá obrat „zvýšení cen“, hovoří pouze o jejich „narovnání“. V jedné oblasti se ale v dohledné době narovnávat nebude. Lidé, kteří vytápějí své domy elektrickými přímotopy, dnes platí za kilowatthodinu elektřiny o korunu méně než ostatní domácnosti (ty s přímotopy 0,73 Kč za kilowatthodinu, většina ostatních domácností 1,74 Kč). Podle Jiřího Vojty z ministerstva financí ceny by měl ale levný „přímotopový“ proud zdražit také jen o třetinu. Sociální dopady na čtvrtinu domácností, které zvolily dotované vytápění, by prý byly děsivé. Kdyby musely za kilowatthodinu platit přes dvě koruny jako ostatní, topení za jedinou zimu by je místo dnešních patnácti tisíc stálo více než trojnásobek.

Plyn a nájmy

S plynem je to podobné jako s elektřinou. Vláda musí zdražovat, protože státní gigant Transgas má rok od roku horší hospodářské výsledky. I v tomto případě za to podle autorů návrhu mohou nízké ceny pro domácnosti. Transgas nakupuje v Rusku kubík plynu za 3,58 Kč, distribučním společnostem ho však prodává za necelé 3 Kč. Lidé, kteří topí plynem, pak od distributorů dostanou kubík za stejně nízkou cenu, ostatní za cca 4 Kč. Proto prý Transgas loni prodělal 5,6 miliardy korun a ztráty vyrovnal jen díky poplatkům za tranzit ruského plynu přes naše území na západ.

Nejpravděpodobnější varianta vládního návrhu počítá s tím, že ceny plynu pro domácnosti se zvednou v průměru o 27 procent. Tržby Transgasu se tak v druhém pololetí tohoto roku zvýší o 1,08 miliardy korun. Ceny pro ostatní odběratele stoupnou o desetinu a účetní Transgasu si budou moci připsat 1,22 miliardy. Ani takové zdražení prý však hospodářský výsledek Transgasu o mnoho nezlepší. Letos totiž Rusové chtějí za kubík plynu 3,94 Kč. Ztráta Transgasu z prodeje plynu občanům se tedy přes všechna zdražení zvýší na 7,2 miliardy korun. Celkový hospodářský výsledek bude nulový. Také v tomto případě upozorňuje vládní materiál na to, že zdražování nekončí - zatím jsme ještě nedosáhli ceny na světových trzích.

Od července budeme více platit i za bydlení. Týká se to především třetiny domácností, které bydlí v nájemních (obecních a soukromých) bytech. Nájmy se od roku 1991 zvýšily v průměru pětkrát, teprve v roce 1997 však vyšplhaly tak vysoko, aby z nich majitelé dokázali zaplatit alespoň běžné provozní náklady. Další zdražení má dát podle ministerského návrhu majitelům šanci, aby mohli začít šetřit na rozsáhlejší opravy a modernizaci.

Regulované nájmy by měly růst do té doby, dokud nesrovnají krok s tržními cenami v nově pronajímaných bytech. Při pohledu na průměrné částky, které se dnes platí za šedesátimetrový byt první kategorie v hlavním městě, však zjistíme, že to je zřejmě cíl pro několik budoucích desetiletí. Regulované nájemné zmíněného bytu dnes činí asi 1300 Kč, po červencové úpravě to bude téměř 1800 Kč. Volné nájemné za stejný byt však vyjde nejméně šestkrát tak draho.

Ministerští úředníci vypočítávají, jak se vyšší ceny elektřiny, plynu a nájemného promítnou do rodinných výdajů. Například tříčlenná rodina v nájemním bytě s přímotopem zaplatí měsíčně o 1035 korun více (zvýšení 35 %), plně plynofikovaná domácnost o 800 Kč více (32 %), výdaje domácností s centrálním vytápěním se zvednou o 760 Kč (23 %). V průměrné české domácnosti se náklady na bydlení zvýší z 1812 korun v roce 1997 na 2330 korun v roce 1998, tedy o 518 korun.

Dávky pro nejchudší

Liberál bezpochyby ocení, že se sníží průtok peněz, kterými vláda prostřednictvím státních monopolů a cenových regulací dotovala domácnosti. Protože ale zároveň nesníží daně, musí se liberál nutně zeptat, kam se vlastně ušetřené peníze poděly. Po zjištění, že tři a půl miliardy od občanů mají zmírnit těžkosti neefektivních státních podniků, by už vládu chválit přestal. Vládní návrh by ovšem rozhořčeně odmítl, kdyby se dověděl o jeho další kapitole, která říká, že míra přerozdělování se naopak po schválení ministerského návrhu ještě zvýší. Růst cen totiž vládu donutí zvýšit důchody o půl roku dříve, než předpokládal státní rozpočet. Podle odhadu ministerstva práce a sociálních věcí bude třeba na vyšší důchody od července do listopadu najít asi 5,6 miliardy korun. Zvýší se také částka životního minima, například u čtyřčlenné domácnosti zhruba o 1000 korun. To znamená, že porostou i všechny typy sociálních dávek z něj odvozené. Příspěvky na bydlení, nájemné či teplo tak spolykají navíc dalších 3,8 miliardy korun. Na dávky ale budou mít nárok pouze domácnosti s příjmem pod 1,6násobkem životního minima. Například čtyřčlenná rodina s čistým příjmem nad šestnáct tisíc měsíčně tedy zaplatí více za energii i bydlení a ještě prostřednictvím státního rozpočtu přispěje chudším spoluobčanům. „Pro střední třídu to bude smrtící,“ hodnotí dopady deregulací i jeden z navrhovatelů cenových úprav, ministr práce a sociálních věcí Stanislav Volák.

Autorka je spolupracovnicí Respektu.