Nevěrný a věrný

Jaký význam vlastně měl ten dvoudenní rituál ve sněmovně, kdy se poslanci všech možných stran sáhodlouze dohadovali, než stejně odhlasovali to, co od nich čekala většina jejich voličů - totiž důvěru vládě Josefa Tošovského? Kdyby to udělali bez zbytečných řečí hned v úterý v poledne, jistě by se ušetřily peníze daňových poplatníků, říká hlas lidu i komentáře médií. Rozšířený pocit, že sněmovna je jenom zbytečnou a drahou žvanírnou, ale v tomto případě neodpovídá realitě. Parlament totiž neodhlasoval pouze novou vládu. Odpověděl kladně i na otázku, zda je možné změnit dosavadní paranoidní styl české politiky, kdy každá strana sleduje jen svůj vlastní prospěch a ze zásady nikomu nevěří.

Nová politika

Vyjednávání ve sněmovně se rozjelo v úterý po obědě, když se zjistilo, že většina členů sociálnědemokratického klubu nehodlá vládu podpořit. Důvod byl prostý: Josef Tošovský sice předem slíbil, že s ČSSD projedná zvýšení cen energií a nájmů, sociální demokraté ale nevěřili, že „pravicový premiér“ sliby dodrží. A kdyby je snad i chtěl dodržet on, zabrání mu v tom ministři, především ti z ODA a Unie svobody. Podobné detaily se v normálním parlamentu řeší tím, že se vyjednávači jednotlivých stran předem sejdou a dohodnou potřebné záruky a kompromisy. V českém sněmu se však o nic takového nikdo před parlamentní schůzí nepokusil. Poslancům ze současných vládních stran stačilo, že podporu Tošovskému slíbil Miloš Zeman, a dál se o sociální demokraty…