Duše a tělo

Ze zimní kolekce klubového Projektu 100, kompletně zahrnuté do letošní filmové přehlídky Febiofest, se zastavíme u několika filmů různé provenience, které i v rozdílnosti tvůrců, témat, stylu a doby vzniku podávají v úhrnu určitý průřez existenciálním „životopisem“ člověka v kinematografii posledního dvacetiletí.

Voda v Nostalgii

Tématem autobiografického filmu Nostalgie (1983) ruského tvůrce Andreje Tarkovského je krize z vnitřního „zadrhnutí“. Gorčakov, ruský intelektuál s badatelským posláním, po dvou letech pobytu v Itálii marně zápasí s iracionální zábranou v sobě, která mu znemožňuje návrat do vlasti. Do postavy, o níž se nic bližšího nedovíme, vložil režisér osobní stavy a pocity, které sám prožíval při rozhodování o emigraci. Rus v Itálii - vykořeněný zeměpisně i bytostně - strádá v cizím duchovním klimatu a zachytává se aspoň vzpomínkových asociací na dětství a své blízké.

Itálie v Tarkovského vizi je stylizovaným obrazem Gorčakovova nitra: téměř vylidněný, tichý prostor zastavěný starověkou architekturou, která vyzařuje z kamenné hmoty energii nesmrtelného tvůrčího díla, ale k živému člověku je lhostejná. Do filmu bez fabule, dějových a psychologických konkrét je nutno vstoupit skrze jeho vizualitu. Filmová realita, jakoby „vyklizená“ od běžného reálného provozu, se proměňuje v obřadní místo pro bezeslovné rozjímání v obrazech, jímž prostupují strnulé figurální kompozice vzpomínek. O smutku trýzněné duše nevypovídá uzavřený a…